Na kole pro palinga

Každý taťka by chtěl někdy slyšet od dětí: „tatí to byl tak perfektní výlet, dáváme ti milión bodů …“. Po tomto výletě můžu se ctí prohlásit, že jsem něco podobného slyšel . A to jsme byli na kole a ujeli 45 kilometrů!

Výlet se mi zrodil v hlavě předchozí den, když Marťa řekla, že bychom mohli zajet do Katwijku na palinga (jednou jsme tam jeli s Kozákama a koupili si pár palingů u stánku, kde měli přímo malou udírnu). Hodil jsem do googlu „paling rokerij“ a našel Palingrokerij Dirk & Anneke Eveleens u Burgerveenu. Hned jsem začal přemýšlet, jak tam dojet na kole, aby to nebylo příliš dlouhé. No, vymyslel jsem to suprově, takže když jsem to na rodinku v sobotu ráno vybalil, tak ani moc neprotestovali .

Po obědě jsem hodil naši běžnou „siestu“ za hlavu a vyběhl ven připevnit nosiče kol na auto a dát na ně kola. Mezitím se rodina připravila, takže jsme zhruba kolem druhé mohli vyrazit. Autem jsme zajeli k Leidenu a nechali jej na parkovišti vedle dálnice A4 naproti Vededoplats.

Po chvilce sundávání kol a příprav jsme po cyklostezce přejeli dálnici a vydali se směrem k našemu dnešnímu prvnímu mlýnu Meerburgermolen (asi z miliónu dalších). O kousek dál jsme se zastavili u mlýnu Munnikenmolen.

U sjezdu z dálnice na místní silnici N446, který jsme křížili, jsou dvě zajímavosti. První z nich je bývalé informační centrum s pěknou rozhlednou – zavřené. Druhou je výjezd ze železničního tunelu Groene Harttunnel – ten je 7 kilometrů dlouhý a slouží pro rychlostní železnici mezi Schipolem a Antwerpami. Někde jsem vyčetl, že si Holanďané nechtěli kazit zdejší krásnou krajinu, a tak tu železnici zavrtali pod zdejší poldry. Prostě neuvěřitelné .

Dalším mlýnem po cestě byl malý větrný mlýn Dekkermolen v Hoogmade, který je postaven na střeše tamního skladu. Hned za vesnicí je další mlýn Hoogmadese molen. Po pár kilometrech jsme se dostali k jezeru Wijde Aa a dalšímu mlýnu Veendermolen, který stojí na jeho hrázi. Tento mlýn byl zvláštní tím, že měl střechu z měděného plechu, a i když vypadal z dáli jako obložený rákosím, tak byl z cihel.

Po chvilce šlapání jsem zahlédl další „větrník“, tentokrát to však nebyl žádný starý mlýn, ale moderní větrná elektrána. Moc se mi líbila, protože měla vrtule ze dřeva – dokázal bych si představit něco takového mít na zahradě. Později jsem do doma našel, že větrníky dodává do farem holandská firma EAZ Wind z Groningenu.

Cyklostezka pak vedla po okraji velkého jezera Braaseemermeer a protínala celé městečko Roelofarendsveen. Bylo tam plno luxusních domů a narazili jsme tam i na bytový dům, který měl v přízemí garáže pro lodě – vypadalo to úplně stejně jako u nás v Čechách – bytové domy normálně mají v přízemí garáže. No tady ty „garáže“ měly sklopné vrata jako ty naše, ale byly větší a byla v nich voda.

Jakmile jsme projeli Oude Wetering, tak jsme přejeli kanál Ringvaard van de Haarlemmermeerpolder a začali se přibližovat k dnešnímu kulinářskému cíli – udírně palingů. Naše „paling rokerij“ je umístěna až na konci vesničky Burgerveen a je u ní malé parkoviště. Kolem dokola bylo plno stolů a bylo možné si sednout i přes silnici ke stolům umístěným přímo u kanálu. To jsme přesně udělali a šli si koupit bulku s palingem a lososem. Bylo to výborné, ale malé, takže jsme se ještě dokrmili Milou a pardubickým perníkem. Na nedělní večeři jsme si koupili dva větší palingy a ještě chvíli vychutnávali pohodu u vody.

Zpáteční cestu jsme si naplánovali tak, abychom tentokrát Braassemermeer podjeli z jihu. Cesta byla příjemná, ale už na ní ze začátku nebylo tolik zajímavostí. Ve Woubrugge jsme však zastavili u místního „food“ automatu. Už jsme si tady na podobné vychytávky zvyklí, ale tento byl „echt goed“! Koupili jsme zmzku, „fiets pakket“ = brambůrky s jablečným džusem a kelímky, vajíčka a domácí appelstroop. Museli jsme si ten nákup natočit, protože to se jen tak nevidí . Hned vedle bylo posezení, a tak jsme půlku zbaštili.

Sluníčko se začalo sklánět k obzoru, a tak jsme pokračovali dál. Cesta se klikatila kolem jezera Wijde Aa, když tu se najednou objevilo dřevěné molo s malým ohraničením na koupání. Marťa plácla, že se nakonec ještě budeme koupat, no a skoro to ani nedořekla, tak už jsem byl „na Adama“ ve vodě. Byla příjemná, a tak za mnou skočili i Ondra s Verčou.

Ve spodní části Wijde Aa jsme narazili na farmu Mariahoeve, kde měli mléčný automat. Ani jsme se nemuseli nutit a koupili litr mléka a sýr s kopřivou. Abychom těch větrných mlýnů neměli dost, tak jsme ještě ke konci dnešního výletu minuli v pořadí:

• Vlietmolen u Hoogmade
• Grosmolen
• Kalkmolen
• Doesmolen
• Achthovense Molen
• Doeshofmolen

Většina zmíněných mlýnů je součástí společenství Rijnlandse Molenstichting, kde můžete najít zajímavé informace, obrázky a videa.

Domů jsme dojeli až za tmy, zcela nabažení všemi různými vjemy a příjemně unavení po 45 kilometrech. Počasí nám vyšlo – respektive vychází celé září .

Odkazy na mapy: