Leeuwarden

Návštěva Leeuwardenu, hlavního města provincie Fríslo, byla spíše neplánovaná. Ve čtvrtek jsem totiž chtěla vyrazit na některý z fríských ostrovů. Rozhodovala jsem se mezi Amelandem a Schiermonnikoogem. Překvapila mě cena trajektu – za zpáteční jízdenku s koly pro celou rodinu chtěli kolem 100 euro. To bychom i překousli, ale předpověď počasí hlásila silný vítr a pokles teploty. No nemělo by moc smysl se tam celý den trápit s koly a jen autoprojížďka mě nelákala. Takže jsme to přehodnotili a vyrazili jsme do Leeuwardenu. 

Dopoledne jsme se prošli v uličkách historického centra, zalezli do pár obchůdků se suvenýry a dobrotami a dali si tureckou pizzu.

Pak jsme zamířili do muzea fríské přírody. Vstupenky jsme měli v rámci muzeumkaart zdarma. Paní pokladní nás hned na začátku nalákala na Underwatersafari s příplatkem 4 eura na osobu. Jednalo se interaktivní jízdu vozítkem, které nás vzalo na cestu do světa, který se skrývá pod vodní hladinou – od sladké vody příkopů a jezer až po slanou vodu Waddenského moře. Opravdu povedené. Zajímavá byla i expozice o Doggerlandu – zmizelém prehistorickém světě, který se rozprostíral na území dnešního Severního moře. Dozvěděli jsme se o obyvatelích a zvířatech této zvláštní země a o tom, jak přežívali v prostředí a klimatu, které se stejně jako dnes neustále měnilo. V horním patře muzea se nachází Darwinova půda, kde jsou vysvětlovány různé evoluční teorie pomocí filmů a her.

Po návštěvě muzea jsme se vrátili zpět do centra na zmrzlinu.

Cestou zpátky k autu jsme nemohli vynechat prohlídku šikmé (a taky zakřivené) věže De Oldehove. Tato věž měla být ve své době nejvyšší kostelní věží v Nizozemsku, ale byla dostavena jen do výšky necelých 40 metrů. Krátce po zahájení stavby v roce 1529 se základy v bažinatém podloží začaly propadat. Ve stavbě se dál pokračovalo a cihly se kladly kolmo na křivou spodní konstrukci, což dalo věži mírné zakřivení. Stavba byla v roce 1533 zastavena. Věž nikdy neměla žádné zvláštní funkce. Přesto se stala jedním z nejdůležitějších symbolů města Leeuwarden.

Vylezli jsme skoro 200 schodů a kochali se výhledem na město. Děti pak na náměstíčku před věží různě pózovaly, nakláněly se na obě strany a přeskakovaly vodotrysky.