Maastricht

Na dnešek jsme si naplánovali den v a okolo Maastrichtu. Auto jsme nechali na našem oblíbeném parkovišti (které je mimochodem nyní placené cca od 13. hodiny) pod pevností Sint Pieter. Chtěli jsme se jít podívat na lávku (Skywalk) nad lomem ENCI a zříceninu Lichtenbergu. Odpoledne jsme se chtěli kouknout do centra Maastrichtu a zajít si do naší oblíbené „hranolkárny“ Friture Reitz na náměstí Markt. Cestou zpět do ubytování v Zutendaalu jsme ještě stihli plno dalších věcí .

Sint Pieter

Abych pravdu řekl, tak se mi ta dopolední část líbila více. Ráno bylo krásně! Bylo tak čerstvě jarně a k tomu vyšlo počasí – modrá obloha s jarním sluníčkem. Vyšlápli jsme si schody k pevnosti Sint Pieter a dále pokračovali po zelené turistické značce. Po pár minutách jsme došli k vyhlídce nad původním lom ENCI. Je to takový „skywalk“ nad lomem, který nyní postupně zarůstá, a my jsme ještě pamatovali, jak jej stavěli.

Zelená nás dále pak vedla kolem lomu s dalšími vyhlídkami až ke zřícenině Lichtenbergu, což je v podstatě statek s jednou starou polorozbořenou kamennou věží. Měli jsme štěstí, protože statek byl otevřený a na věž se dalo vyjít .

Cesta zpět nás vedla kolem restaurace Slavante, vstupu do podzemních štol až jsme došli zpět k autu. Vzhledem k tomu, že byl zrovna čas obědu, tak jsme zašli na polévku na terasu restaurace Chalet Bergrust. Bylo to další zářez (tentokrát neplánovaný), který nám u Maastrichtu chyběl. Kolem restaurace jsme se docela nachodili, ale vždy jsme se jen koukali, jak si tam ostatní debužírují .

Maastricht

Centrum nás nějak moc nelákalo, ale řekli jsme si, že skočíme na hranolky a prostě se tam jen tak projdeme. Nejdříve jsme přišli do parku Aldenhofpark a kolem potoka Jeker došli až k řece Máze. U kanónu naše děti ztropily malou scénu (Verča skopla Ondru z jednoho kanónu a byl řev) a pokračovalo se dál . Zabočili jsme z tama do centra na náměstí Vrijthof, kde jsme si v Pinky koupili naše oblíbené vafle (z Liege). Na Marktu jsme si vystáli frontu na dva velké kornouty hranolek od Friture Reitz a v podstatě se vrátili zpět k autu. Prostě nic zajímavého.

Brug van Vroenhoven

Cestou do chatky u Zutendaalu jsme se stavili ještě u „našeho“ červeného mostu přes Albert kanál. Od našeho bývalého domečku to je k mostu cca 1,3 km, a tak jsme kolem něho chodili každý druhý den. Později tam postavili naši oblíbenou zmrzlinárnu s krásným názvem Pimpernelleke, která se nyní nazývá uniformně Icelovers.

Kinderboerderij Pietersheim

Další zastávku jsme udělali na dalším oblíbeném místě – farmě a hřišti Pietersheim kousek za Lanakenem. Děti jsme nechali vyblbnout se na hřišti a my jsme dali pohodové kafe na místní zahrádce. Trochu mi přišlo, že to tam ztratilo své kouzlo – možná to bylo tím, že tam bylo plno dětí a my jsme ty naše nechali samotné. V minulosti to bylo jinak, po zahrádce jsme vždy jen pokukovali, ale vždy zůstali s dětmi a koukali (hlídali) jak tam řádí. Tak mi to asi nějak přišlo nepatřičné, tam na té zahrádce jen tak sedět .

IjsPradijs

Úplně nakonec jsme skončili v naší další oblíbené zmrzlinárně IjsParadijs v Bessemeru. Já jsem si tam vždy dal jogurtovou s lesními plody .