Procházka na Velký kosíř

Prý mě na Čechy pod Kosířem už Marťa někdy upozorňovala, ale až po rozmluvě s taťkou jsem se na tuto vísku pod Velkým Kosířem mrkl. Zajímal mě hlavně tamní zámek a zámecká zahrada a dále pak známý penzion Mánes. No co, začíná se blížit doba vdavků, a tak se začínám zajímat o místě, kde bych vstoupil se svou milou do stavu manželského . Výsledkem byla procházka z Čech pod Kosířem na Velký kosíř a zpět, samozřejmě s prohlédnutím výše zmíněných míst.

K výletu jsme přemluvili i Ivu s Vlastíkem a vzali jsme i čtyřnohého přítele Beníka. Cestě předcházela docela vtipná story s hledáním auta před barákem. Nebylo tam a neměla ho ani Martinina mamka v práci. Tak že by se taťka vydal na volejbal autem? Samozřejmě si nevzal s sebou mobil. Přesto jsme to riskli a šli jsme si pěšky pro auto na halu. 

V Čechách jsme nechali auto hned u zámeckého areálu, takže to byl kousek a byli jsme uvnitř. Zámecká zahrada se mi líbila, a i když bylo po zimě vše takové slehlé a šedé, dalo se lehce představit, že to tam musí na jaře a v létě vypadat pěkně. Samotný zámek na mě dojem neudělal. Ze dvou stran vypadal hezky, ale z příjezdové strany, kde byl dvůr, se mi to vůbec nelíbilo. Ale co, to by se dalo přejít, hlavní bylo, aby se nám líbil penzion Mánes, kde by se dala pořádat svatební hostina. Před jeho prohlídkou jsme se šli po žluté značce projít na Velký kosíř. Byla to krátká procházka tak tři kilometry do kopce, a pak zase po stejné cestě dolů. Trochu jsme se provětrali vyhládli a dostali chuť na pivko, takže jsme dole vyrazili přes vesnici k penzionu Mánes. Osvěžili jsme se tam a zjistili, že to je docela malé místo na svatbu. Možná venku na zahradě a na spodním přidruženém pozemku by byla dobrá akce, ale uvnitř to bylo malé. Pak už jsme jen jeli zpět do Prostějova a večer do Prahy .

Odkazy na mapy: