Odlet na Madeiru
Doba post-Covidová přinesla jeden nemilý úkaz – plná letiště
neschopná obsloužit znovuobnovený turistický ruch. Amsterdamský Schiphol
byl toho zářným příkladem. Prý mnohdy ani nepomohlo přijít dříve,
protože se pak čekalo na bezpečnostní prohlídku. Takže jsme plánovali a
plánovali, ale stejně jsme byli nervózní. Letiště jsme nakonec zvládli
dobře, ale odlet stejně nedopadl dle očekávání, protože jsem odlétali
s minimálně hodinovým zpožděním. Tím pádem jsme nestihli náš let
z Lisabonu na Madeiru a bylo zaděláno na pořádnou srandu 
.
Schiphol
Na Schiphol jsme se dostali vlakem z naší zastávky Mariahoeve, takže
jsme nemuseli nikde nechávat auto atp. Za chvíli jsme se dostali k naším
třem přepážkám společnosti TAP a hodili jsme se do pohody. Fronta před
námi byla tak akorát, ale po chvíli jednu přepážku uzavřeli a jedna ze
zbylých dvou byla VIP a byla u ní jedna rodinka, která asi tři čtvrtě
hodiny řešila nějaký problém 
. Na řadu jsme se dostali tak akorát, abychom nezačali
panikařit. A to jsme ještě nevěděli, jak to vypadá na bezpečnostních
kontrolách, které v novinách neustále skloňovali. My jsme však měli
štěstí, protože u těchto kontrol nebyly kupodivu žádné fronty a my jsme
je prošli bez jakékoliv ztráty (tedy až na Marťu, kterou vyhmátli kvůli
rajčatům .
K bráně jsme se dostali pár desítek minut před otevřením, a tak jsme
stihli i sváču. Při vstupování do letadla jsme si všimli rozruchu
s jednou slečnou, která nechtěla splnit povinnost nošení roušky
v letadle společnosti TAP. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost a říkal si
„chudáci rodiče“ nebo „co, to tu holku napadlo“ a nakonec „tak
vystoupí a my poletíme“. No, mladá slečna sice vystoupila i s rodiči,
ale její zavazadlo muselo s ní. Takže pak letadlo plné lidí čekalo, až
letištní personál vytáhne ta správná zavazadla z již naloženého
letadla. Po hodině a něco jsme konečně odletěli s vědomím, že
navazující let z Lisabonu nestíháme.
Lisabon
Předpověď nás bohužel nezklamala a letadlo jsme nestihli. V Lisabonu nám řekli, že další možný let je o půlnoci. Přerezervovali nás tedy na tento noční let a dali nám nějaké kupóny na jídlo. Prošli jsme si tedy letiště křížem krážem a ochutnali vše, co se nám líbilo. Posledních pár hodin však bylo ubíjejících, hlavně pro děti.
Pozdní přílet jsme ohlásili autopůjčovně i majiteli ubytování a doufali, že vše klapne.
Funchal
Jak už jsem psal na začátku, tak pán z autopůjčovny FunchalEASY na nás čekal u východu z letiště a převzetí auta jsme vyřešili během pár minut. Poplatek 40€ za noční vyzvednutí už byl ten nejmenší zádrhel a plně si ho zasloužili.
Ubytování jsme si na začátku zajistili v apartmánu Souza
Beach Apartment v Porto da Cruz. Bohužel jsme se majiteli nemohli po
příletu dovolat, což bylo o půl druhé v noci velice nepříjemné. Autem
jsme tedy dojeli do Porto da Cruz a snažili se trochu spát v autě. Nakonec
nás někdy po třetí majitel „vysvobodil“ a dovezl klíče. Prý zaspal
. Jako bolestné, jsme
dostali láhev dobrého vína.
Takže po všech těch peripetiích jsme konečně zapluli do čisté peřiny a hned usnuli.
