Pico do Arieiro a Ruivo (PR1)

Pico do Arieiro (Areeiro) a Pico Ruivo jsou dva nejvyšší vrcholy Madeiry a turistická trasa PR1 je spojuje. Když jsme plánovali tento den, tak jsme různě kombinovali začátky a konce, tak abychom nestrhali naše dětičky :-) . Nakonec jsem však prosadil, že nejsou žádné máčky a že zvládnou cestu z Pico do Arieiro na Pico Ruivo a zpět. Navíc natěšen z pročítání různých blogů o ranním vstávání a shlédnutí východu slunce jsem zkusil rodinku přesvědčit o takové šílenosti, ale nepodařilo se. Možná, že „naštěstí“, možná „někdy příště“ :-) .

Ráno jsme vstávali docela brzo a už před půl osmou jsme byli na parkovišti pod vrcholem Pico do Arieiro (nevěděli jsme jak to bude s omezeným parkování na vrcholu). Bylo pěkné, ale pořádně studené ráno – ten studený vítr museli snad vytáhnout z mrazničky. Když jsme otevřeli dveře auta, tak jsme je málem i zavřeli a ode všech jsem slyšel, že do takové zimy nepůjdou. Já jsem navíc vyrazil na hory jako zelenáč, totálně nepřipraven a jen v kraťasech :-) . Abychom se trochu zahřáli, tak jsme se na vrcholu nezdržovali a rovnou se pustili po vydlážděném chodníku, který nás vedl po hřebeni dolů a nahoru …

Cestou lze odbočit k pár vyhlídkám, které však nejsou ani moc potřeba, protože úchvatné výhledy jsou možné odkudkoliv. Po pár kilometrech narazíte i na pár tunelů, takže je dobré mít čelovky.

Když jsme se dostali z jižní strany pod Pico Ruivo, tak jsme museli po železných schodech vyšlápnout na malé sedlo takovým úzkým komínem, kde to neskutečně foukalo. Jakmile jsme se však dostali na druhou stranu, tak se podmínky jakoby mávnutím čarovné hůlky změnily a bylo krásně teplo. Po zhruba kilometru jsme došli k horské chatě Casa de Abrigo a pokračovali dále až na vrchol Pico Ruivo. Tam bylo slunečno s krásnými výhledy. Rozhodně to však nebylo na nějaké delší sezení, a tak jsme sešli dolů ke Casa de Abrigo, kde jsme si k našim lepeňákům si dali kafe a pivo z hospůdky.

Cesta zpět už nebyla tak zábavná, navíc se počasí zhoršovalo každým krokem. Zhruba v polovině se objevila mlha, a poté začalo i mrholit. Dle různých článků mi však přišlo, že to je zcela normální. Abychom se trochu zahřáli a udělali si radost, tak jsme na Pico do Arieiro vlezli do tamní restaurace „Boutique do Areeiro“ a dali si nějaké mlsky.

Chvíli před třetí hodinou jsme odjížděli z vrcholu, a to nám dávalo dost času skočit v Porta da Cruz ještě do bazénu (děti) nebo do rumárny (já). Na večeři jsme si zašli do restaurace Praça do Engenho hned na nábřeží. Myslím, že s tamními restauracemi neuděláte chybu, ale nám se nejvíce líbila právě tato :-) . Měli dobré ceny, rychlou obsluhu a velmi chutné jídlo.