6. den – středa 5. července „výstup na Mt. Cinto“

Den byl dlouhý a náročný. Ráno docela brzo vstávali, najedli se a vyrazili. Ti první ve předu pěkně valili, my s Marťou skoro na chvostu. Nevydržel jsem její pomalé vycházkové tempo a šel na chvíli dopředu, ale pak na ni stejně počkal. Jakmile dostala dávku čokoládky, tak už šla se mnou . Cestou se všude pásly kravky a bylo pěkně, výstup byl docela pohodový a rychlý. Došli jsme k boudě pod hlavním stoupáním, kde na nás čekala čelní skupina. Trochu jsme se najedli, počkali na další a vyrazili jako dlouhý had na horu. Než jsme se na ni dostali, tak jsme se pěkně roztrhali, protože každý nahoře už šel svým vlastním tempem a dělal zastávky na vydýchání, udělání pár fotek a na občerstvení. Počasí bylo super – slunko, modrá obloha a teplo. Docela jsem se spálil, a tak si nahoře musel obléct dlouhé tričko. Na vrcholu jsme pojedli, udělali fotky, já jsem vypil vrcholové pivo a vyrazili dolů. Sestup byl docela zdlouhavý a těžký, cestou jsme se stavili na horském plese nazvaném po hoře Mt. Cinto. Já jsem se tam vykoupal, i když voda byla studená jako led . Cestou zpět jsme minuli ranní chajdu, a pak už po stejné cestě došli do kempu. Docela nás překvapilo, že někteří z nás na horu nevyšli – buď nesnášeli výšky nebo neměli fyzičku. Jeden kluk (Adam) zůstal dole v již zmíněné boudě a čekal na svoji holku (Katku), která šla nahoru . Celkově byl výstup v pohodě, bolely nás nohy a byli jsme unavení, ale to bylo vyváženo tím, že jsme se dostali nahoru a stihli i to jezírko. V kempu jsme se dali do kupy, snědli večeři a vyslechli večerní sezení ohledně dalšího dne. Než jsme šli spát, tak jsme ještě zahráli pár partiček v kanastě s Honzou a Helenou. Takhle jsme si představovali tuto dovolenou, škoda jen těch 2 promrhaných dní na začátku.