Do Repech a zpět

Po týdnu mojí neschopenky jsme se s Marťou přesunuli na víkend z Prahy do Prostějova. Domluvili jsme si pár zahrádek a lehkou projížďku na kolech. V sobotu ráno jsme vstali v devět hodin již do nechutně parného dne. Nejprve jsme šli do města omrknout nějaké cyklodresy pro Marťu, nic zajímavého jsme však neobjevili, a tak jsme po různých peripetiích (zapomenuté klíče od bytu) dorazili domů a připravili lehký oběd z těstovin a brokolice. Po obědě jsme si na chvíli lehli a asi kolem druhé jsem zavolal Áje a Raďovi, kteří již v tu dobu měli být dávno na projížďce do Protivanova, zda si dáme někde sraz. Docela jsem zalapal po dechu, když mi Ája řekla, že nikam nejeli – prý ji bolí nohy, je vedro a podobné kydy . Nakonec jsme se domluvili, že je vyzvedneme na chatě u Plumlovské přehrady a pojedeme dále kolem Podhradského rybníka přes Soběšuky a Hamry až do Repech a tam, že se uvidí.

Hamry – Vzorná obec

Ty dva lenochy jsme právě zastihli, když obědvali v restauraci Na panelu. Musel jsem trochu Áju přesvědčovat, že do „kopce“ moc nepojedeme a nakonec jsem plácl, že to je tak 15 km tam – musel jsem trochu mlžit . Poté, co tedy prošel finální návrh Repešským žlebem nahoru do Repech, a pak možná dál do Protivanova, kde jsme se měli stavit u kamarádky Broni na buchty, se ti dva rychle převlékli a vyrazili jsme. Docela uvolněně jsme si projeli Repešský žleb, kterým se po celé jeho délce vine pěkná asfaltka a na konci si užili trochu toho kopce. Taky jsme si užili pohledy na dvě docela pěkné holky v plavkách (tedy já a Raďa), u kterých se pak Marťa zastavila, protože jedna z nich prý byla naše kámoška Emča – huh? . Nahoře nad Repechama jsme chvíli přemýšleli, jestli se vydáme ještě dál do Protivanova, ale nakonec jsme dostáli slibu těch 15 km a jeli jsme po stejné cestě šupem dolů zpátky.

Ještě v Repechách si Raďa všimnul fakt pěkné chalupy a vzpomněl si, že se objevila v pořadu ČT1 Chalupa je hra (ta husa na začátku pořadu je v Repechách pořád a když jsme projížděli byla na nás pěkně škaredá). Na spodku vesnice je prý nějaké občerstvení, ale nic jsme nenašli, a tak jsme jeli až dolů do Hamer, kde jsme poseděli na malé zahrádce jménem Hamerika .

Posezení na Hamerice

Vrchní a asi i majitel v jedné osobě nám donesl s láskou natočené, tak akorát studené, prostě vynikají Vyškovské pivo a chvíli s námi pokecal. Příjemně schlazeni jsme dojeli domů do Krasic, kde jsme chvíli pokecali s Martininými rodiči a navečer jsme vyrazili zase s bandou k Čápovi na makrelu.

Odkazy na mapy: