8. den – pátek 7. července „na kole přes Calanche“
7:15 | Budíček. |
7:30 | Snídaně: chleba s vajíčkovou pomazánkou, čaj |
8:00 | Odjezd z kempu na kole. Pak dál nahoru přes vesničku Piana (440 m. n. m.). Následoval sjezd do Cargese, a pak podél pobřeží do zálivu Liscia. Dojeli jsme jako první (po Jardovi, i před autobusem, po 13. h.). Koupání v moři, krásná dlouhá písčitá pláž, vlny. Uplácala jsem tam z písku sněhuláka . Sagone. Nákup v supermarketu (pečivo, ovoce, víno) |
17:00 | Odjezd busem pod sedlo Vizzavona – kemp Le Soliet (19:30). svažitý terén, u stanice vláčku. Strašná zima, vichr. |
19:00 | Večeře: rajská polévka, lančmít + bramborová kaše → mňam přidala jsem si |
22:00 | spát |
Ujetá vzdálenost: 45 km |
Ráno po snídani jsme vyrazili na kole z kempu. Podle domluvy jsme zastavili hned na první zatáčce, kde jsme měli pomoci autobusu s vlekem. Nakonec to nebylo potřeba , autobus projel jak po másle. Začali jsme svižně stoupat kolem moře, nad včerejší pláží a serpentinami až k oblasti Calanche. Moc se mi ten kopec líbil . Pěšky jsme si prošli Calanche – oblast se skálami různých bizarních tvarů, vyhlídkou na moře, známá také svými podmořskými krásami. Zase na kole jsme šlapali dál nahoru, vyfotili si srdce ve skále, projeli jsme vesničkou Piana a za ní jsme se dočkali konečně sjezdu . A byl super – dobrá silnice, pokroucená v různé serpentiny a zákruty nás dovedla skoro až do Cargese. Tam jsme na jednom kamenném rantlu nakrmili hladová bříška a u Marti navíc žabičku dobrou českou paštikou s chlebem. Z Cargese už to bylo k domluvenému srazu jen trápení, bylo už kolem poledne a tím pádem nechutné vedro. Následné koupání v moři bylo fajn, ještě předtím jsme skočili do obchodu a koupili nějaký puding (nic moc) a meloun (super) a spapkali to na pláži. Pak už to byla rutina, sbalit se, schovat kola, nasednout do autobusu a nechat se odvézt do dalšího místa. Já cestu naštěstí nějak prospal, a tak nemusel trpět pomalou jízdou do kopce na jedničku. Večer si nějak nepamatuji, asi jsme šli brzo spát .