8.den - na kole pohořím Komovi a sjezd do Bioče

7:00	Budíček.
7:30	Snídaně: chleba se sýrovou pomazánkou, čaj
8:30	Odjezd busem s vlekem a našimi koly do Kolašinu, a pak již po svých přes Mateševo, Uvač, Duške do Bioče. Někde uprostřed trasy ve vesničce Veruša jsme odbočili doleva nahoru do pohoří Komovi a vydrápali se neskutečně vysoko. Vykoupali jsme se v horském jezírku a sjeli dolů a nahoru a dolů, a pak už jen dolů do kempu .
19:30	Večeře: čočka nebo hrachovice s párkem
1:30	jdeme spát
Ujetá vzdálenost: 84 km

Vstali jsme do pěkného slunného a již nechutně horkého rána. Po snídani a přípravě na výlet jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr Kolašin. Jeli jsme po stejné cestě co včera, ale směrem nahoru.

Cesta busem byla fakt zajímavá, autobus si to do těch kopců ke konci brumlal na nejnižší převodové stupně, a tak jsme měli plno času obdivovat pěkné výhledy pod sebou. Původně jsme měli dojet až do Mateševa, ale v Kolašinu Ivan změnil plán a vystoupili jsme tak rovnou tam. Na posílení jsme hned po vytáhnutí kol zavítali do jedné kavárničky poblíž náměstí. Marťa měla svátek, a tak si dala kafe a čokoládový zákusek. Já tentokrát nedal pivko, ale zkusil horkou čokoládu. Vše bylo výborné a znamenalo příjemné zahájení výletu. Ze začátku jsme jeli po stejné cestě jako první výlet a teprve v Mateševu jsme uhli tentokrát do prava místo doleva. Cesta se dál klikatila údolím a mírně stoupala kolem potoka. V první vesničce za Mateševem jsme odbočili doleva a začali stoupat pěkným údolíčkem. Ze začátku to bylo po asfaltové cestě, která se později měnila v rozbitou a kamenitou cestu až jsme skončili na šotolině v horních pasážích. V horách bylo nádherně a já osobně jsem tuto etapu zvolil za můj nejkrásnější výlet. Do kopce to byla pěkná makačka, navíc bylo nechtuné vedro, ale okolí se svými výhledy stálo za to.

Po krátkém sjezdu jsme odbočili na cestu vedoucí k jezeru, které jsme viděli ze sedla. Voda byla příjemně studená, a tak jsme tam všichni hupsli. Na krajích byly pěkné lekníny, a tak jsme tam udělal pár pěkných fotek se štíty pohoří Komovi v pozadí.

Po tomto ochlazení a odpočinutí jsme sjeli pěkných pár výškových metrů dolů k větší vesnici. Sjezd to byl pekelný a my s Marťou jsme si jej vůbec na svých crossech nevychutnali a pořád brzdili. Kluci z bandy, kterou jsme potkali v protisměru nám říkali, že od jezera už to je jen z kopce. Realita však byla jiná, z vesničky vedlo docela nechutné stoupání následované pěkným sjezdem, kterým jsme se dostali na silnici z Mateševa, ze které jsme předtím odbočili do hor. Čekalo nás zase stoupání, ale pak už to byl opravdu jen sjezd až do kempu v Bioči. Ještě hodně nahoře jsme zapadli na pivko do jedné hospůdky. Sjezd nahoře jsem si fantasticky vychutnal, protože tam byly pěkné klopené zatáčky. Níže se však změnil nový asfalt za starý, a tak jsem byl dole po celém sjezdu totálně vytřepaný. Kousek nad kempem byl pěkný pohled na velký železniční most. Celý sjezd mohl trvat snad víc než hodinu.

Ještě než jsme zajeli do kempu, tak jsme s Karlosem skočili do Bioče koupit víno. Mysleli jsme, že seženeme nějaké stáčené, ale nic jsme nenašli a koupili jsme tak víno v láhvích. Takže scenário ze včerejšího večera se opakovalo. Večeře, koupání a příjemné posezení u vínka. Sešla se nás docela pěkná kupa, zpívalo se a Martin hrál na kytaru. Asi o půl druhé jsme sezení ukončili na moji žádost písní „Toť ta Helpa“ a šli znovu spát pod širákem. Tentokrát jsem se zapojil i já :-) a Marťa si tak mohla sama lebedit v našem stanu.