9.den - na kole z Cetinje do Kotoru

7:00	Budíček.
7:30	Snídaně: vajíčková pomazánka s chlebem, čaj
9:00	Odjezd autobusem z biokempu to Cetinje a poté už na kole přes pohoří Lovćen dolů do Kotoru. Divočáci si to prodloužili a jeli rovnou z kempu .
19:30	Večeře: gulášová polévka, lečo, chléb
24:00	jdeme spát
Ujetá vzdálenost: 60 km (výšlap z Cetinje zhruba 20 km a převýšení 1000 metrů, sjezd zhruba s výšky 1400 m.n.m.)

Ráno po snídani a sbalení všech věcí odjíždíme z louky do Cetinje. Projížděli jsme Podgorici a asi po hodině jsme dojeli do Cetinje. Na parkovišti blízko centra jsme si vyskládali kola a společně vyjeli do města do nejbližší kavárny na kafe, pivko a WC . Před výšlapem k mauzoleu prince Petara II Petroviče Njegoše jsme ještě ve městě koupili v sámošce nějaké sladkosti a jídlo na celý den. Myslel jsem si, že město ještě trochu projedeme, protože to bylo bývalé hlavní město Montenegra a určitě nabízelo zajímavosti k prohlédnutí. Místo toho jsme docela rychle vyjeli z centra a začali stoupat do pohoří NP Lovćen. Ze začátku to bylo docela peklo, dole bylo nechutné vedro, protože sluníčko pařilo ostošest. V turistickém centru Ivanova Korita jsme zapadli do jedné restaurace se zahrádkou a dali si mísu s pršutem a sýrem a s výborným chlebem. Bylo nás jedenáct a všichni jsme se hrozně přejedli. Sýr i pršut byl vynikající a místní číšník se pochlubil, že chleba pekl sám – byl moc dobrý.

Celá svačina vyšla na každého zhruba na 8€, což vzhledem k porcím a vypitému pivu a nealku, bylo tak akorát. Na kole se pak do kopce pokračovalo opravdu ztěžka. Všichni jsme pěkně funěli a to nás čekal ještě ten nejprudší úsek kousek před mauzoleem. Nahoru jsme šli po skupinkách, aby jsme si pohlídali kola.

Z údolí mě mauzoleum nějak nenadchlo, ale když jsme přišli blíž a hlavně prošli docela dlouhým tunelem a nastoupali zhruba 450 schodů, tak se ukázalo v celé své kráse. Bylo postaveno na Jezerski vrchu (1657 m.n.m), ze kterého by byl, nebýt oparu, nádherný výhled. Dominantou okolí byl protější vrch Štirovnik, na kterém byl velký vysílač.

Celé mauzoleum bylo ze žuly, na mnoha místech krásně vyhlazené. Při vstupu do svatyně stály jako dva sloupy dvě sochy a uvnitř byla obrovská socha prince s orlem v zádech. Moc se mi líbila a i zpracování bylo vynikající. Poté jsme sešli ještě do krypty s princovou rakví. Když jsme prošli dál mauzoleem dozadu a vyšli z něj, dostali jsme se na malou kulatou vyhlídkovou plošinu, ze které byl výhled na druhou stranu. Poseděli jsme chvíli, pokochali se vyhlídkou do širého kraje a šli zpět na parkoviště vystřídat druhou bandu. Během čekání jsme dali krásně vychlazené pivko, které nám v tom vedru náramě bodlo . Dál jsme pokračovali kousek po stejné cestě do sedla pod mauzoleem, kde jsme koupili turistickou mapu NP Lovćen (4€) a krátkým výšlapem následovaným nechutně dlouhým, ale božským sjezdem. Jelo se po dobrém asfaltu a všichni si asi vychutnali serpentiny nad Kotorem, protože každá zatáčka odkryla něco navíc. Slováci nás oprávněně upozorňovali, ať při sjezdu dáváme bacha a nečumíme pořád někam jinam a že bylo na co koukat. Škoda jen, že Kotor a přilehlé hory byly v oparu.

Pěkný výhled byl i na letiště, a tak jsme si počkali na pár letadel, jak přistávají a odlétají. Z Kotoru se mělo odjíždět v sedm hodin a sraz měl být na náměstí. Autobus však musel stát mimo centrum a Ivan, i když odchytil první skupinku, tak na ostatní už nečekal a ti nás docela dlouho v Kotoru zase hledali . Po příjezdu jsme měli asi hodinku času, takže jsem posvačili a koupili nějaké jídlo nazítřek a pivko, hoho . Jakmile jsme byli všichni, tak jsme se přesunuli autobusem do kempu JAZ kousek od Budvy, kde jsme měli spát tuto noc. Přijeli jsme akorát na večeři. Místo, kde jsme spali, jsem už popisoval v úvodním článku a stačí říct, že bylo hrozné. Sociální zařízení bylo též nechutné . Jelikož se nám nechtělo sedět venku v tom bordelu, tak jsme pozvali Vlastíka a Ivču k nám do stanu a zahráli jsme na této dovolené konečně Bang! Dali jsme asi tři partičky, dokud jsme nevypili dvě flašky vína, a docela unavení jsme šli spát.