11. den – pondělí 10. července „Ajaccio a Krvavé ostrovy“

Vyjíždíme docela brzo směrem na Ajaccio, ze začátku se jelo kolem pobřeží dobře, byl chládek, malý provoz a pěkný výhled. Pak jsme však dojeli k dálnici a trochu tam zazmatkovali, protože jsme po ní měli jet, ale přímo u vjezdu bylo plno zákazů cyklistů. Nakonec cesta vedla chvíli vedle dálnice po jiné silnici, a pak jsme stejně na ni museli vjet (tam už však zákazy nebyly) – cesta po dálnici nic moc, taková rychlá a nervózní. Ještě před tím, než jsme najeli na dálnici, tak jsme na silnici potkali průvod oveček jdoucích na pastvu . Na začátku města jsme zase trochu bloudili (já první), když odbočili předčasně a museli se vrátit zpět na dálnici. Než jsme se dostali do centra, tak to byl porod , nevedla tam cyklostezka, takže jsme chvíli jeli po dálnici, chvíli šli po chodníku, chvíli v protisměru a pořád přecházeli cesty. Nakonec jsme dorazili na nějaké náměstíčko s trhem, kde jsme nechali zamčená kola a šli si vše projít pěšky. Prošli jsme v rychlosti všechny zajímavosti, koupili jsme nějaké pečivo na trhu (já nějakou hříbkovou plundru – nic moc, Marťa něco sladkého). Měli tam plno uzeného a syrového masa a různé druhy sýrů (také s ochutnávkami . Jelikož jsme měli ve 12:30 odjet z Krvavých ostrovů, tak jsme se ve městě moc dlouho zdržet nemohli, vše prolétli jak rakety a už po 11. hodině odjížděli směrem k ostrovům. Cestou jsme se ještě stavili u pomníku Napoleona, měli tam pěkné lavečky. Z města jsme po chvíli vyjeli, a pak už míjeli jeden hotýlek za druhým, jak byly nasázeny kolem pobřeží skoro až ke Krvavým ostrovům. Rychle jsme tam dojeli, nechali kola na parkovišti, zašli na vyhlídkové místo a valili zpět k autobusu. Ještě než jsme nastoupili, stihla si Marťa udělat bebi , nemehlo jedno. Následovala strašně dlouhá cesta až na jih ostrova k Bonifacciu, naštěstí jsme měli asi hodinovou pauzu na projití historického města Sartene. Městečko je prý známé svými úzkými uličkami a válkami rodů a následnými vendetami. Bohužel jsme ho zase jen prolétli . Zbylou cestu autobusem jsme zase nějak protrpěli, takže když jsme pak dojeli do kempu, ve kterém byl krásný bazén, tak jsme v něm museli skoro všichni skončit . Bylo to super osvěžení, já musel ještě běžet pro foťák, protože to tam bylo hodně fotogenické. Večer chvíli hrajeme karty a pijeme víno. Hodně lidí se jelo projet na kole do večerního Bonifaccia, já chtěl taky, ale Martě se nechtělo .