Svatební den

Tak už je ten slavný den za námi a vše před námi . Mám pocit, že se nám svatba podařila a perfekně jsme si ji s Marťou užili a doufám, že i ostatní. Celý den jsme se na sebe s Marťou usmívali, v obřadní síni si řekli vzájemně ANO, a pak vše oslavili. Ze začátku jen s rodinou a později s celou bandou přátel. Ale nebudu předbíhat a začnu od začátku …

Ráno

Z noci na sobotu jsme s Marťou spali každý u svých rodičů. My doma jsme po pár panácích kalvádosu zamířili do hajan, a tak se nám ráno docela bezproblémově vstávalo. Mamka s Lenkou vyrazili už kolem šesté k nějaké kosmetičce, aby je načančala, ale já jsem naštěstí vstával až kolem osmé. Nejsem žádný metrosexuál, abych vyznával nějaké horlivé zkrášlování svého zevnějšku, a tak veškeré mé přípravy začaly oholením a skončily vyleštěním bot . Poté jsem doma bezcílně pobíhal a čekal až bude deset hodin, což byl čas odjezdu do Prostějova. Na náměstí v Prostějově jsme vyzvedli s Lenkou květiny a já si ještě odskočil vyměnit baterku v hodinkách. K Volčkovým jsme dojeli tak akorát kolem jedenácté – tak jak bylo domluveno. Přijeli jsme zároveň s naším kameramanem – panem Markem, který hned začal vše točit. Do dvanácti se u Volčků všichni sjížděli a my kluci jsme postupně připínali stužky na auta. Měl jsem zakázano se mrknout na Marťu jak přijela, a tak jsem seděl s rodinou v obýváku a cpal se vdolečky (byly vynikající). Chvíli před odjezdem jsem poděkoval oboum rodičům a předal mamkám květiny. Poté jsem šel pro svoji nevěstu do pokojíčku – ta už na mě čekala a hned mi vynadala, že jsme rodičům měli poděkovat spolu . Moc jí to slušelo, dali jsme si pusu a jakmile jsem ji vtiskl do rukou její svatební kytici, tak se trochu zklidnila a děkování zinscenovali ještě jednou společně . Poté jsme se už pomalu sunuli ven, abychom mohli vyrazit na radnici. V tom shonu jsem si nedal u Volčkových ani panáka .

Obřad

Na prostějovskou radnici jsme dojeli tak akorát. Už nás tam čekala banda našich známých a zbytek rodiny. Ve vedlejší místnosi obřadní síně jsme se dozvěděli podrobnosti, předali prstýnky a šampáňo pro přípitek a už jen čekali na začátek našeho slavnostního pochodu. Obřad se mi moc líbil, hudbu jsem ani moc nevnímal, takže jsem si ani neuvědomil, že poslední písničkou byl Jesus Christ Superstar . Po úvodní řeči p. Hemerkové jsme si s Marťou řekli své ANO, vyměnili si prstýnky a políbili. Líbání jsme museli opakovat, protože fotografka nás nestihla vyfotit a navíc to byl takový malý polibek (Marťa mi předtím řekla ať ji moc nelíbám, že prý ji sním rtěnku . Poté buchl Raďa šampáňo (docela se mu třepaly ruce, jako by byl na vlastní svatbě a dali jsme si po skleničce pár bublinek. Obřad byl zakončen, když nám všichni popřáli vše nej do nového manželství. Děkujme.

Focení

V plánu jsme měli focení v zámecké zahradě v Čechách pod Kosířem, ještě než jsme však vyrazili, tak jsme udělali docela dost fotek na radnici, a pak skupinovou se všemi před radnicí. Chtěli jsme focením v Čechách strávit tak hodinu, aby na nás naši svatebčané nemuseli dlouho čekat a docela se nám to i podařilo. Litovali jsme však, že jsme neměli času víc. Po ranním dešti se ukázala i modrá obloha se sluníčkem a podařilo se nám udělat pár pěkných fotek (tedy fotografce .

Hostina

Během našeho fotografování se rozvezly auta a většina hostů se sešla v restauraci u Tří bříz. Obsluha restaurace nás přivítala panákem „jablíčka“ a poté zpod tácku nenadále jedna ze slečen pustila talířek. A bylo to . Dostali jsme s Marťou lopatku a smetáček a začali jsme uklízet střepy štěstí. Jak už to bývá, našlo se pár vtipálků, a tak jsme to dělali snad na třikrát . Po tomto úklidu jsme měli povoleno vstoupit do sálu ke svatební tabuli. Ostatní hosté to měli ztíženo panákem a o něco lehčí peněženkou . K přípitku jsme si s Marťou poručili náše oblibené Cinzano. O proslovy nebyla nouze, začal Raďa, pak pokračoval můj taťka a do třetice promluvil Martinin táta, který svůj proslov elegantně zkrátil a pozdvihl číši na naše štěstí . Proslovy byly super . Poté jsme už usedli ke svatební tabuli. My s Marťou jsme vyfasovali děravou lžíci a pustili jsme se do klasické knedlíčkové polévky. Jako hlavní jídlo jsem si hlavně já poručil svíčkovou s brusinkami a šlehačkou. Po obědě jsme rozkrojili náš svatební dort a během jeho mlsání s kávou nám naši svědci přečetli svatební přaní. Ještě než se rozpoutala volná zábava a začalo se tancovat, tak jsme s Marťou prohlédli a pochlubili se se všemi dary. Moc nás nadchl obraz, který nám namaloval Vlastík . Ještě jednou všem za dary děkujeme. Následoval první taneček s mojí novou manželkou – pořád jsem se strachoval, že se budu muset ztrapnit nějakou polkou či valčíkem, ale nakonec mě Marťa ušetřila a zůstali jsme u ploužáku .

Večerní párty

Kolem šesté začali přicházet naši kamarádi, které jsme pozvali na večerní oslavu. Přišli tak akorát, když obsluha restaurace přichystala rautové stoly s jídlem. No, a pak jsme už jen chlastali, jedli, tančili a kecali. Dostali jsme ještě plno super dárků, mezi nimi domácí pekárnu, příbory, osobní váhu a pár dobrých knížek . Děkujeme. Během večera pro nás přichystali pár svatebních akcí:

• odhazování květiny nevěsty
• já jsem musel Marťě zuby sundat její dva podvazky, které jsem pak taky musel hodit dál
• super bylo přebalovaní Mathea (dostali jsme jsme posrané mimčo (panenku) a museli jsme jej přebalit)(hovínko byla pouhá hořčice, ale na mě to ze začátku zabralo)
• dále se mi moc líbilo prosívání písku, ve kterém byly ukryty různé bankovy, prázdné papírky a psí hovínka 
• poslední akcí bylo, když nás moderátorka Iva posadila zády k sobě a my jsme museli odpovídat na její otázky (např. co by si vzal ten druhý na pustý ostrov, co má ten druhý rád, apod. ). Až na pár lechtivých otázek to bylo fajn a dobře jsme se zasmáli.

Oslavu jsme skončili po jedné, kdy už v restauraci zůstali jen ti skalní pařiči. Došla nám slivovice (tedy spíše se zapomněla ta, která ležela pod věšáky , jídlo vyšlo tak akorát, na rozloučenou jsme všem rozdali do ruky kus medovníku, na který se též zapomnělo, a rozutekli jsme se domů. Myslím, že jsme skončili v tom nejlepším, kdyby se pokračovalo, jistí experti by domů dorazili po čtyřech . My s Marťou jsme šli spát do Grand hotelu, kde nám naše parta zarezervovala apartmá se snídaní. Za sebe můžu říci, že to byla taková ta pomyslná třešnička na dortě .

Na závěr chceme všem poděkovat, že s námi svatbu pořádně oslavili a doufám, že se vám s námi líbilo.