Vinobraní v Litoměřicích

Každý rok v Litoměřicích pořádají vinobraní. Tentokrát to vyšlo na poslední víkend v září a my děkujeme Tomovi, že nás sem pozval. Mohli jsme tak strávit spolu s Marťou poslední víkend před svatbou v pohodě, oprostěni od všech svatebních starostí . Původně jsme měli vyrazit už v pátek, ale nakonec jsme dojeli k Tomovi až v sobotu někdy kolem poledne.

Lazáně

Kromě nás už v Litoměřicicíh byli Robert s Evou. Všechny tři jsme našli v pohodové „ranní“ náladě . Večer prý docela obstojně popíjeli, a tak vstávali trochu později. Tomáš pobíhal po bytě v trenýrkách a připravoval na oběd lazáně. Musím říci, že něco podobného jsme s Marťou viděli poprvé  – Tom je prostě megaloman. Lazáně dělal ve velkém římském hrnci a jen masa koupil na 2,5 kila. Česneku nepoužil dva či tři stroužky, ale rovnou dvě velké palice. Pro bešamelovou omáčku použil snad celé máslo a v tomto výčtu bych mohl pokračovat. Bylo na něm vidět, že lazáně v tomto měřítku nechystal poprvé a taky to podle toho vypadalo a hlavně chutnalo. Byly prostě vynikající a i pro kulinářského experta by byly královským pochutnáním. Trochu se projevila i moje lakota, protože jsem byl rád, že do Litoměřic nakonec přijelo jen pár lidí, a tak to zbylo vše pro nás – mňam .

Vinobraní

Kolem třetí jsme konečně vylezli z Tomova brlohu. Venku bylo nádherné babí léto, a tak jsme se vydali jen v tričkách (ti chytřejší si vzali na večer i něco teplejšího). Vstupné do placené části centra stálo 120 Kč na jednoho. Přišli jsme tak akorát, takže jsme stihli i příjezd krále Karla IV. se svým průvodem (stihli to i Robert s Martinou, kteří přijeli autem z Prahy). Poté jsme už jen chlastali burčák a jedli různé mlsoty. Ještě ze začátku jsme obešli i další pódia, umístěná na jiných než hlavním náměstí. Ze skupin, které hrály na hlavním pódiu nás zaujal Kryštof, No Name a večer bombastičtí Olympici. Mrkli jsme se i na jazzovou scénu. Večer jsme se i my prozíravější vratili k Tomovi domů a oblékli si ještě něco navíc – navzdory teplotě přes den, byla noc nechutně studená. Robert s Marťou pak odjeli a nás pět se vrátilo zpět do města na ohňostroj. Tak před půlnocí jsme to vzdali a šli domů. Před spánkem jsme si dali ještě pár panáků Tomovy výborné slivky a šli do hajan.

Vinobraní se mi moc líbilo – pořadatel sehnal supr interprety všech možných žánrů, takže snad všichni si přišli na chuť. Všude bylo plno burčáku (přišel nám trochu dražší – chtěli 60 Kč za litr), a tak se nebylo čemu divit, že asi po hodině, kdy jsem vypil asi litr, mi to v bříšku neudělalo moc dobře a byl jsem celé odpoledne nafouknutý jako sud . Kromě burčáku byly všude taky stánky s jídlem, a mě osobně překvapilo, kolik tam bylo stánků s trdelníky. Jedinou nevýhodou byly ty davy – stejně jako my využilo pěkného počasí a celé akce hromady lidí.

Nedělní pohoda

Ráno vypadalo trochu jinak než jsem si představoval. Mělo být pěkně, ale místo toho byla mlha. Věděl jsem, že se to za chvíli zvedne a bude pěkně, ale za žádnou cenu bych o tom nepřesvědčil ostatní. Jakmile jsme se probrali, tak nám všem Robert udělal vynikající hemenex, a poté jsme zalehli k Tomovi do obýváku a obdivovali jeho novou televizi. Nakonec jsme skončili u toho, že jsme se až do jedné hodiny koukali na Wall E . Jak jsem předvídal, venku se udělalo krásně, a tak jsem všechny kromě Toma vyhnal na podzimní procházku.

Vyšli jsme si na Mostnou horu, kde jsme chtěli zajít na věž a pak do restaurace, ve které už jsme jednou byli. Věž byla zavřená, restaruace naštěstí ne, a tak jsme skončili u jednoho pivka. Pokračovali jsme dál na Kočku, kde jsme udělali pár pěkných fotek. U Toma jsme si po návratu dali ještě zbytek lazání a po čtvrté vyrazili do Prahy.

Víkend jsme zakončili překvapivě úklidem. Měli jsme doma už takový bordel, že už to nešlo vydržet a jak jsme byli nadšení z dobře povedeného víkendu, tak nám to šlo samo .

Zbytek fotek najdete v galerii.