Šumava 2008 - 3.den - Po proudu řeky Vydry a Otavy

Tam, kde jsme předchozí den skončili, tak dnešní začínáme :-)

. Ráno jsme nastoupili do stejného autobusu jako včera, tentokrát však poloprázdného, a vystoupili na Antýglu. Počasí už nebylo tak pěkné, obloha byla zamračená, ale to nevadilo, protože jsme si na dnešek naplánovali kratší tůru. V naší vstupenkové knížce jsme měli poukaz na tzv. „ďábelský krvesaj“ na Turnerově chatě, a tak jsme si naplánovali tůru kolem ní a kolem říčky Vydry, která je v této části krásná. Pokračovali jsme dál podél řeky Otavy do Rejštejna a zpět do Kašperských hor.

Cesta kolem říčky Vydry byla pohodová, ale nějak zvlášť mě nenadchla. Obdivovali jsme sice všudepřítomné velké balvany obemílané po tísíciletí vodami Vydry a krásnou scenérii hlubokého údolíčka s říčkou, ale nějak se mi k tomu nehodila ta „dálnice“ :-( . Možná pro rodiny s malými dětmi či kočárky je to super věc, ale já jsem čekal divokou strž s úzkými chodníky a říčkou přemostěnou semtam dřevěnými lávkami. Na Turnerově chatě jsme si dali zmiňovaný likér „dábělský krvesaj“ – podle chuti to bylo něco na způsob griotky, ve které je vyluhováno něco hodně pálivého (já tipoval feferonku :-)) . V chaloupce bylo příjemně, a tak jsme poprosili o kus papíru a během popíjení piva jsme plánovali naši budoucí kuchyni. Od Turnerovy chaty jsme šli dál po proudu Vydry až ke stejnojmenné vodní elektrárně – ta a i další Čeňkova pila mě úplně nadchly. U té první mě překvapil její přívod vody, tzv. Vchynicko-tetovský plavební kanál a u té druhé její dřevěný náhon. V té chvíli jsem se rozhodl, že se ze mě stane energetik a že si nějakou malou vodní elektrárnu pořídím :-) . Cesta od soutoku řeky Vydry a Křemelné, čímž vznikne řeka Otava, vedla převážně po silnici, což nebylo vůbec příjemné. Ze začátku jsme si mysleli, že vede kousek nad silnicí a vydali se po jedné zarostlé lesní cestě, ale byli jsme bláhoví a skončili jsme nakonec v příkrém srázu nad silnicí, ke které jsme se téměř slanili :-( . V Rejštejně jsme zalezli do restaurace Černá růže, kde jsme si dali konečně výpečky se zelím a bramborovými knedlíky, na které jsme měli už pěkně dlouho chuť. Chození po asfaltkách nám k závěru tůry trochu vynahradila pěkná pěšina vedoucí kousek za Rejštejnem k lesní kapličce nad ním a dále ke kostelu sv. Mikuláše. Na mapě je tato cesta vyznačena žlutou přerušovanou linkou, což značí naučnou stezku. Co nás opět dostalo bylo její značení, jakožto i předchozích naučných stezek kolem Kašperských hor, které bylo až na výjimky mizerné. Přesto tuto stezku doporučuji, protože kaplička nad Rejštejnem je krásná a i kostel sv. Mikuláše stojí za shlédnutí. Den jsme zakončili na pokoji s flaškou Lambruska.