Velkopopovicko a Kamenicko na kole

Tento víkend jsme se vydali na jihovýchod od Prahy prozkoumat kraj, kde žil a tvořil Josef Lada. Tip jsme dostali od našich kamarádů Marti a Roberta, kteří si zde postavili domeček a podnikli v okolí už několik výletů. Zmínila jsem se o tomto nápadu i svojí spolužačce Renči, která přibrala ještě svoje kamarády – Majku, Tomáše a Gaba.

V pátek večer jsme se domluvili, že si v sobotu ráno dáme sraz na nádraží ve Vršovicích a vyrazíme vlakem v 9:54 do Strančic. Vlak už pomalu přijížděl a nikdo nikde. Renčin mobil byl nedostupný, a tak jsme si řekli, že zřejmě přehnali včerejší večírek a s námi nepojedou. Nasedli jsme a za chvíli mi Renča volala, kde jsme? Spíš kde jsou oni, ne? :-) Prý mi v noci psala sms, že pojedou o půl hodiny později. Tak jsme na ně počkali na nádraží ve Strančicích, kde jsem si aspoň stihla dát svačinu a Raďa prozkoumat naplánovanou trasu. Ladův kraj má na internetu svoje stránky a na nich několik doporučených cyklotras. My jsme si vybrali okruh Velkopopovicko a Kamenicko, ale jeli jsme ho opačným směrem.

Ze Strančic jsme vyrazili kolem jedenácté hodiny přes Kunice do Velkých Popovic. Tady jsme samozřejmě nemohli vynechat nejoblíbenější turistickou zajímavost Velkopopovický pivovar, tedy alespoň z venku. Exkurze nás nelákala (neměli bychom kde nechat kola), ale takový půllitřík vychlazeného nápoje bychom si dali. Bohužel hospůdka u pivovaru byla zavřená. Pokračovali jsme tedy dál s tím, že u první hospody zastavíme a občerstvíme se. Dočkali jsme se až před Kamenicí v restauraci U Jezera. Seděli jsme na terase a užívali si pohody a hřejivých slunečních paprsků. Další zastávkou byly Kamenický zámek (veřejnosti nepřístupný) a Ringhofferova hrobka (rodina Ringhofferů v 19. století významně ovlivnila hospodářský rozvoj této oblasti). Z Kamenice jsme jeli po docela rušné silnici k zámku Štiřín, kolem kterého je krásný anglický park, částečně využívaný jako golfové hřiště. Ze Štiřína jsme dojeli zase do Brtnice, kde jsme zakotvili v hospůdce. Bohužel nám ale paní hospodská mohla nabídnout už jenom párky a sekanou. Dál jsme pokračovali krásnou krajinou Přírodního parku Velkopopovicko do Pyšel, kde jsme si udělali menší odbočku k poutní kapli Loreta. Poté jsme jeli dál do Senohrab, kde jsme se rozhodovali, zda si zajedeme ke zřícenině Hláska. Znamenalo by to ovšem jistý sjezd dolů a následný výšlap zpátky, na který už mnozí z nás neměli moc sil. Byla to přeci jenom naše první letošní vyjížďka a nemá smysl se hned zničit. Alespoň budeme mít dobrý důvod se sem opět vrátit :-) Raďa tedy přišel s jiným nápadem, se kterým všichni souhlasili. V Mnichovicích zná dobrou restauraci, kde bychom mohli doplnit naše prázdná bříška a dále dojet do Strančic na vlak. Mnichovická krčma nás všechny nadchla. Posezení u silnice sice nebylo to pravé ořechové, ale výborné jídlo nám to vynahradilo. Velký úspěch sklidily šišky s mákem i další speciality. Doporučujeme! Z Mnichovic jsme trošku bloudili, ale do Strančic nakonec dojeli. Všechny nás už bolely naše sedací svaly – není se co divit, nakonec nám tachometr ukázal 50 km. Vyprovodili jsme ostatní na vlak a my s Raďou jsme ještě jeli pozdravit Marťu s Robertem. Do Prahy jsme odjížděli až v 19:30.