Jizerky 2009 - 1.den - Jizerské rozhledny

První prodloužený květnový víkend jsme vyrazili do Liberce a konečně si tak splnili dlouho plánované cyklotoulky po Jizerských horách. Z Prahy jsme vyrazili vlakem ve čtvrtek odpoledne a vraceli se v pondělí. Počasí bylo nádherné, skoro letní, jen v pondělí se pokazilo, pršelo, tak jsme do Prahy vyrazili dřív, než jsme plánovali, ale po třech náročných dnech nám to ani nevadilo. Raďa stejně už druhý den prohlásil, že kolo už nechce ani vidět :-)

První den jsme vyrazili prozkoumat rozhledny. V plánu jsme měli tři, ale nebyla jsem si jistá, jestli je všechny zvládneme. Z Liberce jsme vyjeli kolem půl desáté a od ZOO jsme začali pomalu stoupat ke Strážnímu buku. Počáteční asfaltka se asi v půlce změnila ve strmou lesní cestu (červená turistická značka) – doporučuji jet do Rudolfova raději po silnici, kolo jsem v horní pasáži musela vést, i když Raďa to asi vyjel :-) Po červené jsme pokračovali přes sedlo Maliník až do Bedřichova, kde opět začalo stoupání na Královku. Tady jsme si dali kofolu a pivko a vyšplhali se na rozhlednu. Byl trošku opar, ale přesto bylo vidět docela daleko. Ještě jsme se chvíli vyhřívali na sluníčku, a pak jeli dál po zelené přes Hrabětice až na další rozhlednu Slovanka – je to naše nejstarší železná rozhledna a je volně přístupná.

Tady jsme se moc nezdržovali a rozhodli se jet i na třetí rozhlednu na Bramberk. Ani to nebylo tolik do kopce, ale zklamalo nás, že kolem pozemku s rozhlednou bylo několik cedulí, že se jedná o soukromý pozemek a vstup je sem zakázán! To jsme tedy opravdu nečekali a trošku smutní se vydali dál přes Horní a Dolní Maxov do Josefova Dolu. Pěkný sjezdík, ale už nahoře mě Raďa upozorňoval, že to zase budu muset vyjet. V hostinci U Elišky jsme si dali výborný oběd na posilnění a doplnění energie. Čekal nás výšlap po cyklostezce č. 3020 k Protržené přehradě. Místy jsme se museli brodit ještě sněhem, ale bylo to příjemné zpestření. Tady už jsem se chtěla pomalu vracet, ale Raďa trval na tom, že musíme dojet až do osady Jizerka, že prý tam jsou pěkné roubenky. Achjo, vždyť ty tu byly všude kolem! No, bylo krásně, tak jsem souhlasila, i když opravdu nechápala :-) Jelo se příjemně, ale pořád jsem přemýšlela, že nás čeká ještě cesta zpátky a už je skoro 16 hodin! Osada Jizerka je opravdu malebné místo se zajímavou historií a určitě stojí za návštěvu, škoda, že jsme neměli víc času a jen jí projeli. Vzhledem k pozdní hodině jsme nasadili docela ostré tempo a po cyklostezce č. 22 dojeli na Smědavu. Vlastně jsme k ní nedorazili, kousek před ní jsme odbočili a jeli na Knajpu. Tady jsme si na chvilku odpočinuli, něco pojedli a pokračovali dál po modré značce přes Kristiánov na Novou louku. Raďa toužil po pivku, sice měli jen lahvové, ale ani tím nepohrdl. Já jsem si dala chleba se škvarkovou pomazánkou a cibulkou, mňam. Dál Raďa našel cestu, kterou jsme byli v Liberci za chvilku. Vyjeli jsme na rozcestí U závor a odtud jsme jeli vesměs z kopce až do Liberce :-) Super, Raďa dostal velkou pochvalu, že to tak hezky vymyslel! K ubytovně jsme dorazili kolem půl sedmé. Celkem jsme ujeli asi 70 km a nastoupali 1720 m.