Jizerky 2009 - 2.den - Výlet na Smrk

Rano se nám vstávalo docela těžce :-) , protože nás všechno bolelo. Venku však svítilo sluníčko, teplo a modrá obloha úplně vyzývaly vyrazit ven na čerstvý vzduch. Navíc jsme si na dnešek naplánovali super trasu. Hlavní cíl byl nejvyšší vrchol Jizerských hor Smrk, ale cestou jsme chtěli projet opěvovanou Viničnou stezku, mrknout se do Lázní Libverda, zastavit se na oběd v Obřím sudu a na zpáteční cestě objet ve vrcholových partiích Jizerských hor místa, kde jsme ještě nebyli.

Pohled z Obřího sudu na Jizerky

Golfové hřiště

Z Liberce jsme vyjeli serverním směrem a najeli na značenou cykloturistickou stezku č. 3036. V Radčicích jsme se napojili na stezku č. 3006 a té jsme se drželi až do Lázní Libverda. Hned na začátku jsme projeli nad pěkným golfovým hřištěm ve Fojteckém mokřadu. Líbilo se mi jeho zasazení do zdejší přírody a krásné výhledy do okolí. Celkově můžu říci, že bych se na západní svahy Jizerských hor (kopce nad Libercem) hned přestěhoval :-) – baráčky jsou většinou zasazeny v zeleni a s krásným výhledem na Ještěd a okolí. Dále jsme sjeli dolů kolem vodní nádrže Fojtka, kde jsme na pěkné kamenné hrázi obdivovali obří kapry, kteří se tam líně rozvalovali pod hladinou. Pokračovali jsme údolím řeky Jeřice až na Oldřichovské sedlo. Cesta údolím byla fakt moc krásná a příjemná, buď po málo frekventovaných asfaltkách nebo po lesních cestách. Od Oldřichovic nás doprovázela i naučná stezka Oldřichovské háje a skály. Na sedle jsme se moc nezdržovali a pokračovali dále po Viničné cestě (další link) až do Ferdinandova. Cesta to byla pěkná, ve stínů buků, téměř po rovině a s pěknými výhledy do okolí Hejnic. Po cestě byly rozmístěny naučné cedule, vysvětlující okolní přírodu a historii. Líbilo se mi, jak kopíruje všechny výběžky, tak aby dodržela neustále svoji výšku. Vysoké buky a obrovské balvany jí navíc dodávaly příchuť tajemna a starodávna. Úplně jsem si představoval, jak ji před mnoha a mnoha lety dělníci v potu tváře budovali.

V Hejnících jsme se na chvíli zastavili u tamního krásného kostela, dali jsme na lavičce banán a ohřáli se trochu na sluníčku. Po přestávce jsme pokračovali do Lázní Libverda, kde jsme nabrali vodu z Kristiánova pramene a jeli na oběd do restaurace Obří sud. Nechtěli jsme nechávat kola bez dozoru, a tak jsme jedli venku a to byla docela chyba. Jídlo bylo sice dobré, ale holky v restauraci nezvládaly nával turistů a ven nechodily téměř vůbec. Dali jsme si polévku a vrabce s červeným zelím, Marťa dostala pohár na kupón ze své knížečky, a to vše nám trvalo asi hodinu a půl :-( . Takže doporučujeme dát si pivko a klobásu z bistra, které stojí hned vedle sudu a nečekat na obsluhu.

Z Obřího sudu jsme se vrátili dolů do údolí a napojili se na červenou turistickou značku. Měli jsme dole nějakých 430 m.n.v. a Smrk má 1124 m – takže nás čekal pěkný kopec :-) . První zastávku jsme udělali na vyhlídce „Hájnikova kohouta“, kde byl pěkný výhled na Lázně Libverda a Hejnice. Další krátkou oddechovku jsme si dali u pěkné chalupy Hubertky. S občerstvením jsem se nezdržovali a pokračovali dál po asfaltové lestní cestě (cykloturistická trasa č. 3018), která vede směr Smědava. U Tišiny jsme odbočili doleva a jali se stoupat po kamenitohlinité cestě vedoucí na Smrk. Cesta pro naše treky nic moc, pořád do kopce :-) , ale nakonec jsme Smrk zdolali. Výhled z rozhledny na vrcholu byl krásný a stál za tu námahu.

Výhled na Jizerky ze Smrku

Moc dlouho jsme se na vrchu nezdržovali, protože foukal studený vítr a bylo už dost hodin. Sjeli jsme po stejné cestě k Tišinám a napojili se opět na asfaltku, po které jsme dojeli na Smědavu. Dali jsme pivko a snědli připravené chleby a šlapali po stejné cestě jako včera na Knajpu. U Čihadel jsme však nesjeli dolů po modré, ale pokračovali dál rovně po cykloturistické stezce č. 22. Zastavili jsme se na krásném výhledu u Divé Máří, objeli Ptačí vrchy a na Hřebínku se vydali směrem Nová louka. U Gregorova kříže jsme odbočili doprava a sjeli do Liberce po stejné cestě jako včera, tj. po modré značce až na rozcestí Pod Javorovým vrchem, na silnici do Rudolfova a dolů údolím až na ubytovnu.