Jizerky 2009 - 3.den - Kryštofovo údolí a Ještěd

Třetí den jsme měli v plánu vyjet na Ještěd. Samozřejmě ne přímo z Liberce, ale udělat nějaký pěkný okruh, ideálně opět 80 km :-)

Navrhla jsem tedy podívat se do Kryštofova údolí a Raďa k tomu hned přidal zříceninu Roimund. Ten jsme ale nakonec vynechali a udělali si pěkný a pohodový den.

Z Liberce jsme vyrazili opět kolem půl desáté. Z počátku jsme jeli po stejné trase jako včera, ale v Radčicích jsme odbočili doleva a pokračovali po zelené značce do Chrastavy (také cyklostezky č. 3006 a č. 3065). V Chrastavě jsme trošku bloudili, ale nakonec našli cyklostezku č. 21, kterou jsme podél Lužické Nisy dojeli do Kryštofova údolí. Tato malebná starobylá vesnička je chráněna jako vesnická památková zóna se zbytky staré lidové sudetoněmecké architektury. Nejvýznamnějšími památkami obce jsou dřevěný raně barokní kostelík sv. Kryštofa a také železniční viadukt. Za návštěvu stojí také místní muzeum, kde si můžete prohlédnout především expozici betlémů. My jsme se tu moc nezdržovali a pomalu stoupali vesničkou na Křižanovské sedlo. Stoupání mi připadalo nekonečné, u tunelu jsme si museli dát přestávku a sníst svačinku. Raďa mi u této příležitosti sdělil, že mě tento výjezd čeká dneska ještě jednou. Měl totiž v plánu ještě tak min. 20 km odbočku ke zřícenině hradu Roimund. Začala jsem protestovat s tím, že na něj klidně někde počkám, ať si jede sám. To se mu nechtělo a ze sedla jsme tedy pokračovali přes vyhlídku na Dánských kamenech na Výpřeží (Tetřeví sedlo). Odsud nás čekalo stoupání na Ještěd. Nějakým zázrakem jsem tady chytla druhý dech a do kopce šlapala o sto šest :-) Raďa funěl za mnou a asi se moc divil, kde se to ve mně bere :-) Mě asi nahoru táhla vidina sladké odměny, kterou nám slibovala naše knížečka poukázek. Na Ještědu jsme poseděli u venkovního občerstvení a kochali se dalekými výhledy. Pak jsem si šla pro svůj jablečný závin se zmrzlinou a šlehačkou a vyrazili jsme dál po červené značce na Pláně pod Ještědem. Nechtělo se nám prudce sjíždět do Liberce, a tak jsme zvolili cestu po hřebeni po modré značce. U Šámalů si dal Raďa další pivko a sjeli jsme do Rašovky, kde nás překvapila restaurace s rozhlednou. My jsme však pokračovali dál pěkným sjezdem do Minkovic, odkud jsme se pak přes Liberec propletli až na ubytovnu. Ujeli jsme 55 km, stačilo to nakonec i Raďovi. Večer jsme vyrazili do restaurace Panoramica a za odměnu jsme naše bříška uspokojili výbornými steaky.