Krušné hory 2009 - 1.den - Z Děčína do Mikulova

Opět jsme využili prodlouženého víkendu, přidali jsme k němu jeden den dovolené a vyrazili za poznáním Krušných hor. Z počátku jsme plánovali, že pojedeme poprvé na těžko i se stanem, ale vzhledem k přívalovým dešťům a nevyzpytatelnosti počasí jsme si nakonec domluvili ubytovaní v penzionech. V brašnách jsme tedy táhli jen oblečení, osobní věci a trochu jídla, ale i tak to bylo docela poznat. Sestavili jsme si přibližný plán cesty, denně cca 60–80 km, vytiskli mapy a hurá do sedel .

Odkazy na mapy:

Ráno jsme vyrazili v 6:50 vlakem do Děčína. Teda skoro se nám odjezd nepovedl, neboť si Raďa myslel, že nám to jede z hlaváku a byl docela zmatený, když jsem mu řekla, že já jsem viděla, že to jede z Masaryčky. Trošku mě pak taky znejistěl, ale když tak bychom jeli o 2 hodiny později. Ráno bylo krásné počasí, ale s příjezdem na sever Čech se začal objevovat jakýsi opar.

Děčínský Sněžník

V Děčíně jsme osedlali naše oře a naši cestu jsme zahájili výšlapem na Pastýřskou stěnu. Kopec byl strašně prudký, padlo několik slov vzdoru, takto mě zničit hned na začátku? Odměnou byl ale nádherný výhled na Děčínský zámek, Labe a okolí. Sjeli jsme dolů a napojili se na cyklostezku č. 3017, která nás vedla lesem po krásné asfaltce až do obce Sněžník. Na samotný vrchol Sněžníku to byla taky makačka, tedy vlastně jen k Drážďanské vyhlídce, odkud to byla jen rovinka. Na vrcholu jsme samozřejmě nemohli vynechat výstup na jednu z našich nejstarších rozhleden s nádherným kruhovým výhledem.

Tiské stěny

Tiské skály jsou jedním z nejkrásnějších skalních měst u nás. Pískovcové útvary tu jako v dalších skalních městech připomínají různé obličeje či zvířata a vede tudy naučná stezka. U vstupu byla ale značka se zákazem vjezdu cyklistů. Přemýšleli jsme, že si skály alespoň zkusím nějakým způsobem objet. Cestička za kempem nás ale zavedla přímo k pokladně. Paní pokladní byla překvapená, kde jsme se tam vzali Řekli jsme si, že když už jsme tady, tak si skalní městečko prohlédneme. Zelená stezka vede spodem, červenou se pak můžete vrátit po vrcholcích.

Komáří hůrka

Z Tisé jsme pokračovali krušnohorskou magistrálou č. 23 na Komáří hůrku. Občas se také můžete setkat s názvem Komáří vížka. Cesty byly prázdné, skoro žádná auta, ani cyklisté. Udělalo se pěkné vedro a my už jsme se těšili na osvěžující pivko. Rozhledna na vrcholu je nepřístupná, přesto je alespoň z terasy pěkný výhled. Cestou z vrcholu k rozcestí jsme si ještě prohlédli kapli sv. Wolfganga.

Cínovec

Pod Komáří hůrkou jsme se napojili na cyklostezku č. 3010, tzv. Sedmihůrskou cestu, která nás po 8 km měla dovézt až na Cínovec. V závěru cesta zabočovala prudce do kopce po zarostlé pěšině a já namlsaná asfaltkou jsem raději dala přednost sjezdu na hlavní silnici. Mezi auty to nebylo moc příjemné šlapání, příště už budu vědět Cínovec nás nijak nezaujal, a tak jsme po magistrále pokračovali dál. Cíl naší cesty se blížil a nakonec jsme ho dosáhli ještě dřív, než jsme čekali Raďa měl za to, že objednaný penzion Mikuláška leží v obci Mikulov, ale objevil se před námi hned jako první stavení.

Bouřňák

Po sprše a večeři jsme šli naše nožky ještě protáhnout na procházku na horu Bouřňák, známé lyžařské středisko. Na Bouřňáku se také nachází přírodní památka Buky na Bouřňáku, kde tvrdé přírodní podmínky vytvarovaly jednotlivé kmeny do zajímavých a bizarních tvarů. Den jsme zakončili pivkem na zahrádce U studánky.

Více fotek najdete v galerii.

Odkazy na mapy: