Krušné hory 2009 - 4. den - Přes Vildštejn a Ostroh do Františkových Lázní

Ráno jsme vstávali kolem osmé a o půl deváté jsme zašli na snídani. Tentokrát to bylo daleko lepší než v prvním penzionu Mikuláška. Dostali jsme párky, rohlíky s máslem, čaj nebo kafe. Po sbalení jsme se vydali na cestu. Naplánovali jsme si nejkratší trasu s konečnou ve Františkových Lázních, odkud jsme chtěli jet vlakem do Prahy. Cestou jsme se stavili na Vysokém kameni, rozhledně U Strejců u golfového hřiště Luby, hradě Vildštějně, hradě Ostrohu (Seeberg) a ve Františkových Lázních jsme stihli rozhledničku Salingburg a krátkou procházku městem. Docela dlouho jsem Marťu přemlouval, že zajedeme ještě do Aše na rozhlednu na Háji, ale nepodařilo se . Počasí bylo hodně proměnlivé, chvílemi i pršelo, a tak i já jsem byl rád, že jsme zvolili kratší trasu a v poklidu dojeli do Františkových Lázní.

Výhled z Vysokého kamene

Z chaty Barbory jsme vyjížděli chvíli po deváté dolů po cestě na Kraslice. Ty bychom projeli bez zastávky, ale nakonec jsme odbočili na tamní nádraží, abychom se dozvěděli, jak to je s povinnými místenkami na kolo z Františkových Lázní – směrem na Plzeň byla výluka a přeprava jízdních kol byla podle informací na internetu pozměněná. Z Kraslic jsme dál kopírovali Krušnohorskou magistrálu až do vísky Kostelní, kde jsme odbočili po červené turistické značce na skály na Vysokém kameni, ze kterých měl být podle mapy pěkný výhled. Ten byl opravdu pěkný, na úbočí skal jsme navíc s Marťou sezobali množství zralých a velkých borůvek.

Rozhledna U Strejů

Z Vysokého kamene jsme pokračovali po červené značce po docela rozbahněné lesní cestě do údolí s městečkem Luby. Ještě před ním jsme však vyšlápli prudký kopec k rozhledně U Strejců u tamního golfového hřiště. Rozhledna byla celá dřevěná a doslova „obrovská“ – byla hodně vysoká a i schodiště, které ji obepínalo kolem dokola, ji dělalo tlustou. Moc se mi líbila. Výhled byl super. Dole jsme si sedli na lavičky pod vlajkami a dali pivko s domácím dezertem. Mňam.

Hrad Vildštejn

Kousek nad Luby se nám naskytl z Růžového vrchu pěkný výhled na okolní kopečky s dobře zpracovanou názornou mapou. V Plesné jsme se nakonec rozhodli pro kratší variantu bez Aše a pokračovali po magistrále do Skalné. Po cestě jsme se na půlhodinu zastavili u posezení u Šneckého rybníka, za prvé kvůli tomu, že pršelo, a za druhé už byl čas něco pojíst. Na ukončení slabého deštíku se nám nechtělo čekat, a tak jsme jeli dál do Skalné podívat se na hrad Vildštejn. Na hradě je muzeum hasičské techniky a asi vyhlášená restaurace. My jsme však nevyužili ani jednoho a místo toho jsme obešli tamní zvěřinec – hlavně nás zaujalo jedno čuně a divoké prase Pepa.

Hrad Ostroh

Nebýt přístřešku u dalšího rybníka, tak bychom cestou k hradu Ostrohu pěkně zmokli. Nemuseli jsme být u něj schovaní dlouho, protože přeháňka za chvíli přešla. Jak jsme se blížili k Vojtanovu, tak na nás na vrchu Kapellenberg pěkně vykukovala německá rozhledna. Marťa téměř vážně tvrdila, že bychom na ni mohli vyjet, já jsem to však zavrhl při myšlence na ten kopec . Snad někdy jindy. Na hradě Ostrohu jsme chvíli poseděli na zahrádce přímo na dvoře hradu. Ten je krásně opravený a určitě by stál za větší prohlídku. Lákadlem hradu je navíc výstava karlovarského porcelánu.

Františkovy Lázně

Do Františkových Lázní jsme to z Ostrohu měli, co by kamenem dohodil. Chtěli jsme dojet k rybníku Amerika, kde jsem se hodlal vykoupat a převléci do vlaku. Nakonec jsme k němu dojeli, ale po jiné cestě, rozumějte pěšině . Rybník byl zelený jako brčál a navíc hodně rušný, takže se koupání nekonalo. Pokračovali jsme dál k rozhledničce Salingburg. Pak už jsme se jen tak potulovali po parcích a pramenech Františkových Lázní. Lázeňské městečko se mi líbilo, většina budov a pramenů byla upravená, plno zeleně a i léčebné prameny mi chutnaly . Jen jsem byl udiven, že na to množství pramenů, tam nebyly skoro žádné záchodky. Já jsem po pár pramenech nakonec s povděkem zaplatil snad 7 Kč za škaredý pisoár ve Dvoraně Glaubnerových pramenů. Marťa by snad nemohla z lázní odjet, aby si nešáhla na pinďu malého Františka – nakonec jsme ho našli a Marťa si šáhla .

Cesta zpět vlakem byl zdlouhavá. Na nádraží nám paní na pokladně tvrdila, že nám kola do rychlíku jedoucího přes Plzeň nevezmou. Chvíli jsme se dohadovali a zdržovali další cestující (moc se omlouváme) a nakonec jsme se domluvili s průvodčí a nasedli do plánovaného rychlíku. Mě osobně znervózňovala možnost, že by nám v místě výluky nevzali autobusy kola, a tak jsme nakonec jeli rychlíkem jen do Chebu a z něj hned dalším rychlíkem do Prahy, ale ne přes Plzeň, ale místo toho přes celé Podkrušnohoří a Ústí nad Labem. Cesta byl sice o tři čtvrtě hodiny delší, ale bez žádných nervů a přesedání.

Závěrem

Cesta po celých Krušných horách se nám s Marťou moc líbila, plno míst jsme však nenavštívili, plno míst se nám líbilo tak, že by snesly opětovnou návštěvu. Marťa už během cesty začala plánovat výlet kolem celé Ohře a jejích hradů. Já jsem jen dál pokračoval v myšlenkách na projetí Českého lesa. Výchozím místem by klidně mohly být Františkovy Lázně, v jejichž okolí bylo ještě plno zajímavých míst. Mimo jiné jsme nezdolali Aš, takže není o čem diskutovat .

Počasí nám i přes slibované lijáky více než přálo. Sice jsme po příjezdu slyšeli o povodních v okolí Děčína, ale nás zastihl větší déšť jen jednou, a to zhruba jen na hodinu. Měli jsme prostě štěstí.

Kola fungovala v pořádku, jen ten můj ojetý zadní plášť se sjel neskutečně rychle, takže jsem ho musel vyměnit. Tento styl cestování s brašnami se nám líbil, ale asi ještě nejsme připraveni na to, abychom jeli úplně na těžko se stany a spacáky. Pořád jsme tak trochu rozmlsaní a rádi se po namáhavém dni umyjeme a posedíme někde u pivka . Snad někdy v budoucnu …

Zajímavé odkazy

• Ve velké míře jsme se nechali inspirovat článkem KRUŠNOHORSKÁ MAGISTRÁLA 2006
• Na ubytování byly dobré stránky www.ceskehory.cz
• Zajímavý článek vyšel na iDnes – Krušnými horami na kole aneb tři rozhledové tisícovky v jednom dni
• Zajímavý textík Krušné hory a Ašský výběžek

Více fotek najdete v galerii.

Odkazy na mapy: