Českosaské Švýcarsko - výstup na Studenec

Na pondělí jsme měli původně naplánovanou cestu Pavlíniným údolím, výstup na Studenec, a pak dále po červené na Jedlovou horu a večer na vlak. Vzhledem ale k našlapaným kilometrům včera a v sobotu jsme si výlet zkrátili. Nechtělo se nám také šlapat po asfaltu, to si to raději příště projedeme na kole.

Ráno jsme sbalili stan a obtěžkáni batohy se vydali na romantickou cestu Pavlíniným údolím. Jedná se o 3,5 km dlouhé kaňonovité údolí, které vytvořila říčka Chřibská Kamenice v křídových pískovcích. Byl tu nádherný klid, cesta nám rychle utíkala a za obcí Studený nás čekal náročný výstup na Studený vrch, dosahující výšky 736,5 m n.m. Jedná se o nejzápadnější dominantu Lužických hor, pojmenovanou podle pramene neobvykle chladné vody (asi okolo 1,25 st. C). Letos v létě zažil Studený vrch velkou slávu – na jeho vrchol byla po dlouhých přípravách usazena zrekonstruovaná ocelová konstrukce rozhledny. Výhled nám trošku kazil opar a větrné počasí, takže jsme slezli dolů a přemýšleli, kde si dáme pivko a něco k zakousnutí. Dál jsme pokračovali po červené značce ke Křížovému buku. Tady se cesta křižovala se zelenou značkou a já jsem dostala nápad trošku změnit naplánovanou trasu. Na Jedlovou to bylo ještě přes 8 km, podle mapy pořád po asfaltce, ze které nás teda už pěkně bolely nožičky. Ještě jsem Raďu nalákala na to, že tak určitě dřív potkáme hospůdku. Zelená značka nás vedla úplně jinou přírodou než na jakou jsme byli zvyklí – pískovcové skály vystřídaly skály čedičové s nepravidelně vyvinutou sloupcovou odlučností. Touto cestou také prochází naučná stezka a bývaly zde kdysi pěkné výhledy (dnes zarostlé lesem). Několika serpentinami jsme sestoupili do Mlýnů, kde jsme vyhledali hospůdku, dali pivo a polívku a v 15:01 vyrazili vlakem do Děčína a do Prahy.