Víkend na chalupě a výlet na hory

Opět je tu 17. listopad a s ním spojený den boje za svobodu a demokracii. Využili jsme této příležitosti, víkend jsme si prodloužili na čtyři dny volna a už v pátek jeli na chalupu, abychom v poklidu oslavili dvacet let demokracie . Noviny i televize chrlily informace a rekapitulace, naši slavní politici se opět ke všemu profesionálně vyjadřovali a v Praze to vřelo různými pochody, akcemi, … Na chalupě byl oproti tomu krásný klid, kočky spokojeně předly a vyhřívaly se u kamen a my jsme odpočívali, jedli, vyřezávali a chodili na procházky.

Výhled ze Ztracených kamenů

První den jsme se stavili u babičky v Rýmařově. Druhý den jsme šli přes bývalou osadu Růžová na Novou Ves na pivko, a pak zpět přes Žďárský Potok a Vyhlídku. Bylo krásné počasí a procházka, i když trochu delší, se vydařila.

V pondělí jsme s Marťou vyrazili na hory. Během noci se počasí zkazilo, a tak nás ráno přivítala zamračená obloha. Nepršelo však a bylo teplo, a tak jsme po deváté vyrazili do Janovic, abychom stihli autobus na Skřítek. Marťa nikdy nešla pěšky kolem Ztracených kamenů a kolem Jelení studánky na Ovčárnu, takže jsme se vydali právě tímto směrem. Začátek byl krušný, kdo ten kopec zná, tak mi dá určitě za pravdu . Zrovna když jsme byli na Ztracených kamenech, tak se objevila v mracích velká díra a ukázalo se sluníčko. Chvíli jsme nahoře postáli a zírali na krásně osvětlenou podzimní krajinu.

Jak jsme stoupali dál k vršku Pecný, tak jsme vlezli do mlhy a zimy. Začal se objevovat i sníh, který napadl před měsícem. Příroda kolem nás byla zchřadlá a sychravé počasí ještě více umocňovalo pocit z příchodu zimy, zimní samoty a klidu. Během cesty po hřebenu jsme potkali jen pár lidí. Kousek za Vysokou holí jsme konečně vyšli z mlhy a uviděli protější vrchol Pradědu, též zalitého v šedých mracích. Sešli jsme dolů na Ovčárnu, kde jsme si dali pivko a oběd. Chvíli jsme poseděli v teple a kolem půl třetí se vydali k Barborce a po žluté značce dolů do Karlovy studánky. Marťa přemýšlela, že bychom šli kolem Bílé Opavy, ale u rozcestí jsme se rozhodli pro horní variantu lesní cestou a nelitovali jsme. Z poslední doby byly všude vývraty a kolem potoka to muselo být navíc kluzké a zledovatělé. Cesta dolů, plná blbnutí, se nám trochu protáhla, a tak jsme byli u Huberta až za tmy a naši nám už volali, kde jsme. Měli jsme totiž jít spolu do aquacentra. Přišli jsme tam celí zablácení a docela unavení. Marťa však byla spokojená, měla na sobě nové goretexové boty, které chtěla vyzkoušet, a měla sucho . Zato já jsem měl ve svých starších botech nepříjemně studené vlhko. Dvouhodinová relaxace v minerální vodě, ve dvou druzích sauny (normální a parní), nám přišla vhod.

Odkazy na mapy:

Poslední den jsme byli doma, protože venku byla hustá mlha a slabě mrholilo. U nás trochu změněné pořekadlo „ani kočičku by ven nevyhnal“, platilo na sto procent – všechny kočičky ležely v obýváku a tetelily se blahem:-). Já jsem pokračoval ve vyřezávání sošky ze dřeva a ostatní různě četli, koukali na televizi a spali. Prostě typický listopadový den .

Náš koucour Pepa (aka Macík )