Výlet na Ondřejovskou hvězdárnu

Na tento státní svátek jsme se domluvili s Marťou, že se půjdeme někam projít. Já už jsem měl z předchozích výletů do okolí Klokočné vyhlídnutou Ondřejovskou hvězdárnu, a tak jsme opět vyrazili do Ladova kraje . Vzali jsem s sebou Raďu, protože jsme chtěli skončit u Roberta a dodělat u něj plot. Nejlepším východiskem se ukázala vesnička s pěkným jménem Senohraby. Z Prahy do ní jezdí každou půlhodinu vlaky a cesta trvá zhruba padesát minut. Z vlakové zastávky jsme vyrazili po zelené a hned dole v údolíčku jsem poznal podle tunelu pod tratí, že už to tam jaksi znám (viz. Velkopopovicko a Kamenicko na kole). Dále po žluté jsme se dostali do vesničky Hrusice. Ta je známá jako rodiště Josefa Lady a též příběhy kocoura Mikeše a jeho zvířecích kamarádů. Však také o památníky Lady a malůvky zvířecích postaviček můžete zakopnout na každém rohu. Trochu jsme si Hrusice prošli a později posvačili u nově vysazeného topolu. Do Ondřejova jsme přišli po červené značce – po žluté nám to přišlo jako zacházka. Abychom si cestu více zpříjemnili, zahráli jsme s Raďou naši oblíbenou hru „kdo první uvidí čtyřnohé lesní zvíře“ . Po chvíli uviděl Raďa v houští polomrtvou srnku, chuděra se sotva hýbala. Podmínka byla splněna, i když takto smutně, a my s Marťou jsme za trest udělali deset žabáků – Raďa se mohl smíchy popukat. Areál Ondřejovské hvězdárny nás všechny nadchl, v krásně upraveném arboretu různě čněly hvězdářské kopule a další astronomická zařízení. V koutu zahrady nás s Raďou nadchly zajímavě vytvořené sluneční hodiny z kamenných bloků (Skulptura od Zdeňka Hůly má jeden vertikální řez a tři horizontální zářezy. V místech kde se setkávají pronikne sluneční paprsek otvory v křížení přesně v okamžiku astronomické rovnodennosti a letního i zimního slunovratu). Zahrada v tuto podzimní dobu hýřila všemi barvami, jeden exotický strom byl oděn do krásně červené barvy a kousek od něho jsem poprvé uviděl kdouloň – pár jich máme teď doma. Areál Astronomického ústavu akademie věd je docela rozlehlý, nepatří k němu jen vršek s hvězdárnou, ale i další budovy a různé radioteleskopy a další zařízení. Už od pohledu bylo jasné, že budovy a zařízení nejsou nejnověší, spíš mi to připadalo jako jedno obrovské muzeum astronomie, ale vše bylo krásně upravené a vypadlo využíváně.

Z hvězdárny jsme šli po žluté turistické značce až do Mnichovic k Tyrolské baště, kde nás vyzvedl Poki. Po cestě jsme značku jednou ztratili a ke konci jsme si cestu zkrátili přímo přes les. Jelikož jsem naši skupinku správně dovedl k cíli, tak jsem měl na oplátku dostat od Marti a Radi pivko, bohužel Raďa mi nechtěl uznat moji skvělou „zkratku“ .

Zbytek odpoledne jsme strávili u Roberta ve Strančicích, kde jsme dodělávali plot, který jsme začali o víkendu. Celá středeční akce byla zakončena luxusními hamburgery od Mr. Webera (to je nová přezdívka pro Roberta) a jako o víkendu víno teklo proudem. Naše parta si vzala zbytek i do vlaku a druhý den nebyl zrovna jednoduchý ).

Co říci závěrem. Den se nám fantasticky vydařil – počasí bylo tak akorát i se sluníčkem, vycházka taky vyšla na sto procent. U Roberta se nám podařilo udělat vše, co bylo možné – poslední příčky plotu jsme přidělávali za svitu čelovky. Občerstvení naprosto nepřekonatelné a vínko mooc chutnalo .