Sklípek v Novosedlích a přechod Pálavy

Na prvomájový víkend nás Bob pozval do sklípku v Novosedlích. My s Marťou jsme v těchto končinách ještě nebyli, ani jsme neznali nikoho z vinařů, a tak jsme moc nevěděli, co máme čekat. V pátek odpoledne jsme se sbalili, dojeli do Prostějova, kde nás vyzvedl po menším nedorozumění se zmrzlinou Poki. Do sklípku jsme dojeli až poslední. Všichni už na nás čekali, a pojídali připravené jídlo a popíjeli víno. Seznámili jsme se vinařem Jožou a šlo se na to … Nejdřív jsme dostali výborný srnčí gulášek, a poté jsme vyrazili do přítmí a chladu sklípku. Okoštovali jsme asi šest druhů bílých vín a jedno červené a jedno rosé. Jožka nám něco o vínech popovídal, někteří z nás zkusili vytáhnout víno ze sudu. Dozvěděli jsme se rozdíl mezi vínem králů a králem vín , apod. Poté jsme se přesunuli do předsálí, kde bylo tepleji a popíjeli. Víno bylo dobré, mě zachutnalo víno pod číslem pět, tj. Neuburské výběr z hroznů, ostatní pili ještě ryzlink či víno králů. Z jídel nás ještě uchvátila exkluzívní škvarková pomazánka, která byla zajímavě okořeněná a bylo nesmírně těžké ji odolat .

Sobota – 1. máj

Ráno vstávali někteří už v sedm, my normální jsme vylezli z pelechu kolem osmé hodiny. Na snídani byl připravený celý stůl jídla, od sladkého až po slané. Nechyběl samozřejmě ranní džbánek vína. Abychom se celý den jen tak nepoflakovali kolem sklepů, tak jsme vyrazili na Pálavu. Hned ze začátku jsme si zasportovali, protože jsme nestíhali vlak do Mikulova. Téměr všichni jsme běželi, jen Milu s Michalem a Raďou šli pohodovým tempem, a pak když měl vlak pár minut zpoždění, tak machrovali:-). Cesta vlakem byla fajn, Poki a Bob byli ještě v ráži a špásovali trochu s průvodčím. V Mikulově jsme hned nasedli na autobus do Horních Věstonic, odkud jsme vyrazili pěšky po červené značce na zříceninu hradu Děvičky. Počasí bylo fajn, vypršelo se naštěstí v noci a přes den svítilo slunko a bylo příjemně.

Zde musím říci, že miluji jaro – vše má svěží zelenou barvu, květy krásně voní a kolem dokola to bzučí tísici různými zvuky. A jaro na Pálavě? To je prostě nádherné. Jedinou nevýhodou je ta spousta lidí. Jakmile jsme vylezli na Děvičky, tak už se šlo dobře – výstup byl po nočním popíjení náročný – ze všech jen teklo. Chvíli jsme se zastavili na palouku pod Děvínem. Dole v Klenticích jsme se chtěli stavit někde na jídlo, minuli jsme bufet na začátku vesnici a nakonec jsem skončili na záhrádce Cafe Fara. Neměli tam sice skoro žádný výběr jídla (jen jednu bagetu), ale bylo tam pěkně a líbilo se nám tam. Poté jsme vylezli na zříceninu Sirotčího hrádku a pohodovým tempem došli zpět do Mikulova. Procházka se maximálně vydařila, já jsem se podíval do míst, kde jsem ještě nebyl, a hlavně – udělali jsme nějaký tělesný pohyb před pokračováním ve sklípku. V Novosedlích nás už na nádru čekal Raďa se džbánkem a skleničkami vínka . Do auta jsme se všichni nevešli, a tak jsem vzal baněčku a vyrazili jsme s Marťou pěšky. Večerní hostina byla neuvěřitelná. Jelikož jsme měli docela hlad, tak jsme až moc zbrkle začali se škvarkovou pomazánkou. To jsme však neměli dělat, protože to, co nádledovalo, bylo fakt husté. Bylo nás devět a měli jsme spořádat plný tác knedlíků, tak pět litrů zelí a dva vrchovaté pekáče pečeného masa (bůček, kolena, žebra). Po tomto výborném knedlozelovepřu jsme se přesunuli do hlubin sklípku a pokračovali s vínem jen co se do nás vlezlo.

Odkazy na mapy:

Neděle

Druhý den byl opravdu těžký, všichni naříkali, jak jim je těžce, jak mají plná břicha, že se jim špatně spalo, ale téměř každý si namazal seškrábané sádlo z pekáče na chleba. Abychom se trochu provětrali, vyrazili jsme na nedaleký kopec. Nejdřív jsme však došli ke dvěma sloupům, které začínají zdejší naučný okruh (místní to tam prý nazývají „u dvou šulinů“). Procházka mezi vinohrady nám přišla vhod, sice trochu poprchávalo, ale ten pohyb jsme potřebovali jako sůl. Po návratu se strhl boj o záchod – vyhrál jsem jej já . Ještě před odjezdem jsme se přesunuli do sklípku pana starosty. Vzhledem k tomu, že jediný já jsem neřídil a mohl jsem pít, tak jsem byl vybrán jako zástupce naší bandy a šel jsem koštovat víno. Moc jsem se nebránil a naopak si vychutnal tuto doslova rodinnou akci. Dole se zpívalo a popíjely různé druhy červeného vína a rosé. Pomyslnou třešničku na dortu tomu dala jedna tetka z vedlejšího sklepa, když donesla tři roky staré okurky naložené ve vynikajícím nálevu. Prostě neuvěřitelné, škoda jen, že neumím ty jejich písničky . Když jsem zhruba po půl hodině vylezl na světlo, tak jsem byl rozzářený blahem a spokojený až do posledního kousku těla . Chvíli jsem nahoře ještě popíjel a na všechny se přiblble usmíval. Na cestu jsem vyfasoval do každé ruky jednu okurku a mohlo se jet.

Nesmím zapomenout na klíčová slova tohoto víkendu: víno, guláš, knedlozelovepřo, Pálava a oříšek .

Už teď se těším na příští sklípek v této lokalitě. Obzvlášť když nás pozvali na podzimní burčák.

Více fotek v galerii. Bobovy fotky na Facebooku.