Odlitek

Někdo se známých, snad Radek, nás nasměrovali na stránky www.odlitek.cz, a po nějaké době jsme se rozhodli koupit „Materiál na výrobu formy“ za 250 Kč. Kompletní „3D odlévací sadu“ se nám nechtělo kupovat, protože je zbytečně drahá a trochu „speciální“ sádry, misky a podstavec jsme nepotřebovali. Navíc jsme někde četli, že vytvořit pěkný odlitek dá práci a že se to mnohdy za ty peníze nevyplatí.

Verčina zlatá noha a ruka ze sádry

Snad po dvou měsících, kdy nám hmota ležela na stole jsme se do toho pustili. Nejdřív jsme udělali Verčinu nohu. Nenašli jsme žádný vhodný kelímek od tvarohu, a tak jsem uřezal dno papírové krabice od mléka a byla forma jak vyšitá . Největším problémem bylo usměrnit na chvíli Verču, aby nohou nehýbala, aby noha byla ve správné pozici a nejlépe, aby ani prstíkama nehýbala. Použití je velice jednoduché (návod je přímo na obalu), jen je potřeba dát pozor na rychlost tuhnutí – je to fakt rychlé, hlavně když si ještě k tomu hrajete s nohou neposedného mimča . Doporučuji na to jít ve dvou, nepočítaje tedy miminko . Nakonec se podařilo, nohu jsme po chvíli vytáhli a zalili až dovrchovata obyčejnou bílou sádrou. Sádru jsem nechal ztvrdnout a gumovou hmotu jsem postupně odkrájel. Poté se nám noha zase nějaký ten měsíc válela a sušila na digestoři, až jsem koupil zlatou barvu ve spreji a i s rukou ji nabarvil. Tomu však předcházelo vyplnění velkých bublin sádrou a seškrabání nějkých hrbolků. Aktuální stav je opět „na digestoři“ a oba odlitky čekají na další nápad co s nimi .

Nyní zpět k ruce. Po pár týdnech, jsme řekli, že hmotu musíme dojet, a tak jsme obdobně udělali ruku. Poté jsme si řekli, že ze zbytku uděláme ploché otisky ruky a nohy, ale moc jsme nepochodili. Hmotu jsem nalil do plytké misky (zase nějaký kelímek od něčeho) a položili do ní nohu. Verča se však nenechala a pořád s nohou hýbala, a tak jsme výsledek vyhodili. S rukou to bylo stejné.

Hmotu jsme nakonec využili celou a máme z ní dva pěkné odlitky – ruku a nohu.

Před samotným odlíváním doporučuji shlédnout video z pořadu Sama doma. Jak jsem říkal, postup je velice jednoduchý, jediný zádrhel je v neustálem pohybu mimča. Nakonec musím řici, že samotná hmota mě úplně nadchla . Po ztuhnutí se to podobá něčemu mezi houbou a rosolem a určitě by se z toho daly dělat i jiné ptákoviny.