Vodácký tábor Hron aneb "Na kanuky na Hornád"
Na základě veleúspěšného splavení Sázavy minulý
rok jsem se přihlásil na letošní vodácký tábor na Hronu na Slovensku.
Marťa zůstala s Verčou u rodičů v Prostějově a já se tak mohl
pořádně vyblbnout .
Jako parťáka jsem si přizval Raďu. Akce se tentokrát konala od 4. do
10. července. V podstatě se nic nezměnilo a vše dobré zůstalo – lidi
(jelo nás asi 40), jídlo (plná penze), pití (rum a podobné …) a lodě
(raft, pálavy a kánoe). V lidové ceně bylo opět zahrnuto jízdné,
ubytování a minimálně čtyřhvězdičková pojízdná kuchyně –
prostě žúžo.
Převzato od Lukáše
4.7.2011 Pondělí – příjezd do Banské Bystrice, kemp Iliaš
Ráno byl sraz v Prostějově, odkud jelo opět doprovodné vozidlo se
všemi bágly. My s Raďou jsme se však nalodili až v Olomouci. Mě
vyprovodila Marťa a naše krásná „Modelka“ Verča. Přivítali nás
bratři Homolkové, Iva a další a hned jsme dostali trochu rybízáku od Ivy
. Nasedli jsme do
vlaku směr Žilina a začali upíjet své vlakové zásoby. Nejdřív zmizelo
jedno trojpivko, petka červeného vína a Raďův bylinkový likér.
V Žilině jsme měli chvíli přestávku, takže jsme skočili na jedno
točené a v následujícím vlaku do Banské Bystrice dopili zbytek vína.
Cesta utekla jako voda
. Po různých peripetiích jsme se pěšky, trolejbusem a autobusem dostali
do kempu Iliaš. Nebyl to ani tak kemp jako spíš místo mezi stromy se
čtyřmi kadibudkami a stánkem na pivo s posezením. Večer jsme hráli Bang!
a popíjeli místního Kozla.
5.7.2011 Úterý – z Iliaše do Šášovského podhradie
První trasa byla nejdelší ze všech, ale kupodivu se moc nespěchalo.
Sbalili jsme stany, dotáhli lodě, připravili se do vody a čekali asi hodinu
a půl. Zbytečné nicnedělání a začínající teplo nás dohnalo opět
k chlemtání místního Kozla. S Raďou jsme se dohodli na
střídání se v lodi, a tak jsem byl zadákem a on jako háček byl mým
otrokem
. Voda byla
studená a ze začátku jsme tipovali, zda někdo skončí ve vodě. Nakonec to
dopalo úplně jinak. Během dne bylo fakt teplo, krev a náladu nám trochu
rozproudila kofola s Jimem Beamem a na konci dne jsem měl pocit, že jsem
nějaký vodní živočich. Naši „kanuku“ jsme s Raďou otáčeli snad
desetkrát, jak byly boje kruté
. Během dne se objevily přezdívky jako „Korzárka“ či
„Kraken“, avšak Raďa a Raďa či bratři „Houmři“ byli největším
postrachem. Do tábořiště (malý karavan, jeden ToiToi, posekaná louka a
pitná voda) v Šášovském Podhradie jsme připluli až kolem sedmé.
Postavili jsme stany, koupili plechovky pivka od správců z karavanu a pozdě
večer po jídle vyrazili na pivko do blízké vesnice. Na hospodu jsme
nenarazili, místo toho si tam jeden podnikavec postavil malou budku na kolech,
kolem které rozmístil pár plastových židlí se slunečníky. Na pivko a
kratší posezení před spaním to však stačilo.
6.7.2011 Středa – do Revištského Podzamčie
Hned od rána bylo parno jako ve skleníku (stejně jako i další dny), ale
na vodu jsme vyrazili až později. Nejdříve byla na pořadu dne tzv. KPČ
„Kultůrně poznávací činnost“, a tak jsme se zborceni potem vyšplhali
na zříceninu Šášovského hradu. Po sestupu z hradu se bohužel nekonalo
tolik očekávané osvěžení v místní budce, protože byla zavřená.
Dorazili jsme tedy zpět do tábora, kde jsme téměř zoufale skoupili všechno
plechovkové pivo. Po krátkém obědě jsme vyrazili do dnešního cíle,
kterým bylo Revištské Podzámčí. Tentokrát jsme byli vybaveni bavorákem a
byli víc ve vodě než v lodi (tedy někteří, protože já měl tento den
„piánko“). Voda v Hronu byla čím dál špinavější a místy to byl
hrozný olej. Poslední část jsem jel na raftu a byla to celkem zabíračka.
Kemp v Revištském Podzámčie byl dobře vybaven, tj. sprchy, záchody –
porcelán , umývárna
a hlavně pěkná dřevěná chalupa se super hospodou. Terka tento večer
dělala pečené maso, které bylo výborné a které jsme pro to samé pivo
málem nestihli. Na terase hospody jsme vydrželi až do půlnoci. Ke konci jsme
spustili „Kdo jsi se v Lednu národil …“ a začalo jít do tuhého.
Zmohli jsme se i na jedno kolo Bangu!, pro který šel Vlastik nadvakráte
a Raďa nakonec
„vykydlil“ jako pomocník svého šerifa. Byl to holt velmi
těžký den.
7.7.2011 Čtvrtek – do Brehů (Nová Baňa)
Po sbalení a nachystání se na vodu jsme vyrazili na další KPČ tohoto
tábora, kterým byla zřícenina hradu Reviště. Scénář z minulého dne se
opakoval, kopec jak blázen, koupačka ve vlastním potu, procházka po
zarostlém hradu a pěkné výhledy z té výšky. Tentokrát jsme však měli
dole štěstí v podobě již otevřeného baru a před naloděním jsme stihli
ještě tři pivka. Takto rozehřátí jsme se pustili na vodu a ani relativně
studený Hron nás moc neochladil. Po vylezení z vody jsme byli za chvíli
suší. Takže jsme byli pořád ve vodě i s našema kanukama, soulodilo se,
stříkalo se po sobě a pil rum, … Odpoledne jsme do Brehů přijeli pěkně
spražení. Kousek od vody bylo fotbalové hřiště s hospůdkou, sprchami a
záchodem, takže téměř ideální. Během večeře jsme trošku
vystřízlivěli (já jsem musel vypít alespoň litr vody a po jídle jsme zahráli
Kavku. Po koupačce v Hronu jsme se vrátili na zahrádku hospůdky, kde jsme
kecali a hráli opisovaný slovní fotbal. Bohužel, někteří jedinci
neudrželi své nervy a docela se pohádali – holt některé nápovědy byly
fakt strohé. Při vracení prázdného skla jsme se u baru s Raďou trochu
zdrželi a hned z toho byly čtyři panáci. Měli výborný vaječný koňak a
překecali nás i na Tatranský čaj, my jsme jim na oplátku ukázali jak se
dělá „mozek“.
8.7.2011 Pátek – do Tlmače
Tento den byl relativně klid, já měl útlum, voda moc netekla a v lodi jsme byli relativně krátce, protože jsme končili u jezera u vesničky Tlmač. Ze začátku jsme jeli se všemi ve skupině, ale potom jsme se velmi škaredě vymleli v nevhodném místě a docela se pobili o kameny. Druhou půlku trasy jsme jeli s Raďou raději dopředu a dohnali Páju s Martinem (druhý Homer) a nezvládli ani oběd, který se konal někde hodně daleko za námi přímo na vodě kolem raftu. Bylo opravdu velké vedro, bojovnost se trochu vytratila, ale touha po zchlazení ne, takže jsme se dobrovolně každou chvíli pocákali nebo rovnou hupli do vody. Odpoledne jsme dojeli k rybníku u Tlmače. Hned jak jsme vybalili, tak jsme zjistili, že kousek od nás je cikánské městečko a na večeři přišel nějaký místňák a varoval nás vyprávěje zajímavé historky. Po večeři jsme zašli do hospůdky, ale po pár pivech ještě za světla se vrátili. Večer se šlo brzo spát a někteří chlapi zůstali přes celou noc u ohně a pro jistotu hlídali.
9.7.2011 Sobota – do loděnice u Kalné nad Hronom
Poslední den na Hronu. Počasí báječné – slunce, obloha téměř bez
mráčků a strašné vedro. Ani špinavá a páchnoucí voda nám nezabránila
v neustálém osvěžování a koupání se. Docela nás rozčilovali rybáři,
kteří měli často přes celou řeku natažené vlasce. Tento poslední den
jsme ze začátku museli zvládnout i přehradu u Kozmálovců a tím pádem
pěkně dlouhý olej. Poté následovaly ještě dva další jezy, které jsme
museli přenášet. U Starého Tekova jsme u převozu zastavili na oběd.
Místní nám poradili, že kousek je pěkná hospoda, a tak jsme vyrazili do
„Bažantice“. Hospůdka byla pěkná a vlastnil ji nějaký místní
nadšenec, protože měl na zahradě plno vojenské techniky z 2. světové
války. Zahrada byla krásně upravená, pivko bylo také dobré a ve stínu
slunečníků se krásně sedělo. Prý se tam dá i kempovat, je to hned
u řeky. Z tama jsme se plavili až do cíle téměř po oleji a koupali se
v té „břečce“ . Po vylodění jsme zkoušeli tamní houpačku do vody a já jsem se
škaredě natloukl, blbě jsem se odrazil a madlo mi vylétlo z ruky a já
skončil téměř na břehu. No, chybama se člověk učí a mohlo to dopadnout
hůře. V místní loděnici se pořádala nějaká narozeninová akce, ale byl
tam záchod, voda a nějaké korýtko na umývání. Na večeři jsme od Terky
dostali naprosto luxusní vepřový gulášek, po kterém jsme vyrazili do
vesnice na pivo. Tam se téměř strhl boj o mísu
. Pivko nebylo vůbec
dobré a tak jsme na spravení koupili lahvovou Plzeň a vyrazili zpět do
tábora. Chvíli se kecalo a šli jsme spát. Děcka pod širákem a já jen
v tropiku. Tady musím poznamenat, že mě Raďa stáhl všechny vchodové zipy
stahovací páskou, takže moje cesta na luleč někdy po půlnoci byla trochu
akční – jediné štěstí, že jsem našel nůž
. Jako trest mu byl můj
stan na vždy zapovězen. I zbytek noci byl pro mě trápením, vše mě
bolelo, hlavně namožená ruka.
10.7.2011 Neděle – zpět na Moravu
Ráno jsme se v krásném stínu vysokých stromů sbalili a nachystali se na odchod z tábořiště. Se snídaní to bylo o krapet horší, samozřejmě ne kvůli jídlu, ale kvůli slunci. Nachystali jsme si svačiny do vlaku a nafasovali flašky vody. Poté následovalo čekání ve stínu, protože nám vlak jel až po dvanácté. Chvíli po desáté jsme to vzdali a šli do vesnice do stejné hospody (strašný pajzl) na pivko. Tentokrát jsme koupili Budvar, ale bylo to stejné jako předchozí den se Zubrem, a tak se to opět léčilo lahváčem Plzně. Z Kalné nad Hronom jsme zažili naprostý vlakový teror. Do Nových Zámků to byla sice jen hodina, ale vedro bylo fakt úmorné a ani otevřená okna nepomáhala. Všichni seděli na sedačkách uplně mdle, červení a pokrytí kapkami potu. Pak jsme přesedli na rychlík do Brna, byl jakžtakž moderní, chlazené kupéčka, jen byl do Bratislavy pěkně narvaný. V Brně jsme měli i se zpožděním navazujícího vlaku dvě hodiny času. Cesta do Prostějova byla otravná, ale dala se už vydržet. Na nádraží jsme vybalili dodávku s přívěsem a rozloučili se. Mě vyzvedla Marťa a pokračovali jsme už dál autem do Olomouce.
Závěr
Na začátek bych chtěl všem poděkovat, že to s námi „Raďou a
Raďou“ vydrželi. Hlavně pak Terce a ostatním pořadatelům za veškerou
péči. Díky. Celou akci bych na závěr shrnul pár slovy . Splavování Hronu se
povedlo, počasí vyšlo ideálně, lidé byli super, zažili jsme plno srandy,
jelo s námi pár pěkných holek
, přišli jsme o pár miliónů nervových buněk, trochu jsme
se pobili o šutry, … Škoda jen, že voda byla tak špinavá a i okolí
bylo plné smetí. Čekali jsme, že Hron bude téct nějakou zajímavou
krajinou, ale často jsme proplouvali nějakými městečky, kolem silnic apod.
Též musím zmínit sociální vybavení tábořišť a kempů, které bylo
tristní. Pivko bylo dobré, hlavně si nekupujte lahvového Steigera –
začali jsme mu řikat Kopřivák
. Oblíbeným slovem celé vody se staly „kanuky“ alias
kánoe, které vzniklo během oslavy mých a Pokiho narozenin
v Postřelmově.
Jelikož jsem nechal (naštěstí) foťák Martě, tak letos vůbec nemám
svoje fotky a jsem odkázaný na ostatní. Lukáš měl voděodolný
foťák, a tak vyfotil zajímavé fotky přímo z vody .
Příští rok se prý jede Ohře.
Komentáře k textu
Vybrali ste si veľmi dobrý splav. Ja som ho absolvoval tiež a veľmi sa mi to páčilo, dokonca viac ako rafting na Váhu, aj ked plaviť sa popod Strečno tiež nie je na zahodenie. Ešte taká otázka: Čo sú to pálavy? Druh lode?
9. 12. 2011 Pá 12.01
[1] Petrus: Ahoj, díky za info. Pálavy jsou opravdu lodě – jde o nafukovací lodě od firmy Gumotex – http://www.nafukovacilode.cz/…kanoe-palava
10. 12. 2011 So 22.10
este by si mal vyskusat priamo na dunajci splavovanie…je to fakt zabava
24. 8. 2012 Pá 13.10