Běh na Praděd 2011

Abych řekl pravdu, tak už mi dochází nápady na to, jak začínat tento článek o běhu na Praděd . A tak mě napadlo, že provedu jakousi revizi našich závodů. Na Praděd už běháme pěknou řádku let, a tak je čas se ohlédnout zpátky, mrknout na nějaké statistiky a výsledky věhlasného klubu SK Ježíš a jeho skvělých členů.

Historie klubu začala někdy na přelomu druhého tisíciletí, kdy jsem se s Radimem a mým taťkou zúčastnili 14. října 2000 našeho prvního běhu na Praděd. V té krušné době plné mladických nerozvážností jsme na klub ještě ani nepomysleli a reprezentovali jsme svá města. I další rok se naše skupina sportovců zúčastnila závodu, stále však za svá města. Název klubu se zrodil až v roce 2003 v hlavách nových běžců, které přitáhly sportovní výkony a sláva jejich kamarádů. Nejspíš si řekli, že u takovéto příležitosti nesmí chybět a když už vyplňovali kolonku klubu, tak chtěli být součástí něčeho většího a nadčasového. Bohužel jméno se jim tehdy nepodařilo, poněvadž využili již zavrhnuté přezdívky jednoho z mazáků závodu.

Toť vše k dávné historii. Od té doby se s nějakými výjimkami SK Ježíš zúčastňuje závodu pravidelně – minimálně jeho zdravé jádro. Z následující statistiky je vidět, že toto jádro sestává převážně z mužů a je dále pěkně vidět střídání partnerek během těch dlouhých let .

Nyní něco o registraci nových členů. Jak je jistě známo, SK Ježíš je špičkový sportovní klub, který nestrpí žádné nezkušené sportovce. Tzn. vybíráme jen špičku! Každý člen musí splnit mnoho různých předpokladů. Aktuálně nejdůležitějším z nich je dokázat běžet po předchozím nočním flámování. Je jasné, že SK Ježíš nechce zbytečně snižovat svoji kvalitu tím, že jeho členové nedoběhnou (důvody jsou jasné – bolesti hlavy či žaludku). Prostě členové jsou zkušení borci a borkyně, kteří umí běžet a zároveň pít s Mírou .

Běh na Praděd	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011
Radim	0:51:30				0:55:02	0:55:06	0:54:38		0:58:23	0:52:11	0:54:18	0:54:04	8
Kozi	0:51:12	0:48:41			0:53:03				0:59:59	0:55:25		0:53:45	6
Robert									0:55:46		0:54:39	0:58:03	3
Jirka										0:57:44		0:57:16	2
Dušan										0:59:04	1:05:28		2
Poki				1:05:49					1:15:19	1:10:56	1:15:09		4
Pavel		0:59:33								1:11:57	1:12:57	1:16:11	4
Bob									1:14:37				1
Tomča				1:07:25	1:06:52				1:06:12	1:10:36			4
Vlastimil							1:03:59		1:05:03				2
Tom					1:06:31								1
Tomáš							1:07:45						1
Aleš											1:05:28		1
Michal									1:19:33				1
Marťa				1:24:33		1:15:03	1:17:50			1:15:01		1:21:33	5
Iva						1:18:36	1:10:15		1:15:21		1:12:27		4
Monča									1:19:33				1
Ája						1:17:16							1
Olča											1:14:15	1:21:33	2
Míša									1:15:42		1:18:48		2
Lenka				1:24:33			1:24:44						2
Romča				1:24:33	1:17:16								2
Petra				1:45:27		1:32:09							2
Jaňula				1:45:27		1:26:03							2
	2	2		7	6	5	6		11	8	9	7

Z tabulky můžeme vyčíst tyto zajímavé hodnoty:

• nejčastějšími běžci jsou Radim (8), Kozi (6) a Marťa (5).
• nejrychlejším závodníkem je Kozi (0:48:41 v roce 2001)
• nejpomalejšími závodníky jsou Peťa s Jaňulou (shodně 1:45:27 v roce 2003)
• nejvíce lidí běželo v roce 2008
• nejlepší holkou je Iva (1:10:15 v roce 2006)

Ročník 2011

Nyní k letošnímu roku. Závod se jako obvykle koná druhou sobotu v říjnu a letos to vyšlo na 8. října 2011. Kozi nám zamluvil chatu Veroniku, kde jsme se během pátečního večera téměř všichni sjeli. Nebudu se nějak obšírně opakovat – večer se jako obvykle chlastalo a kecalo. Jakmile hranice hluku překročila rozumnou mez (děti, méně odolní a navíc jsme měli i jiné spolubydlící), tak jsem zavelel směr ponorka a šlo se. Někteří exoti tam vydrželi až do rána .

V sobotu bylo hnusně a sněžilo (hlavně celý měsíc a půl zpět bylo nádherné babí léto). Docela dlouho jsme přemýšleli zda běžet či ne, ale s nastávajícím časem odjezdu kyvadla dolů se tvrdé jádro začalo překotně oblékat a balit. Na startu se nás postavilo statečných sedm – já, Marťa, Kozi, Pavel, Jiřík, Robert a Olča. Mezi mnou, Kozim a Robem vládla slušná rivalita, vypracovaná hecováním během roku. Já s Kozim jsme zašli až k sázce o kus pořádného masa . Bohužel hned po startu nasadil Kozi docela nesmlouvavé tempo, a i když po závodě říkal, že si mákl jak prase, tak vedoucí pozici dokázal udržet. Počasí bylo opravdu pod psa. Cestou na Ovčárnu nám sněžilo a nahoře hnusně foukalo (naštěstí do zad).

Info ze závodu:

• výsledky závodu a fotky na Iscarexu
• trasa závodu s profilem

Cestou zpět na Veroniku jsme se porůznu stavili na jídle (Ovčárna, Kurzovka). Po zaslouženém odpočinku a uspání dětí jsme opět zasedli na chlastací místnosti. Někdy po jedné se poslední zoufalci přesunuli do Ponorky a kolem šesté, když mě vzbudila Veru a šel jsem na záchod, jsem našel Boba jak leží na supermana na chodbě a spokojeně si odfukuje .

Ráno bylo jako obvykle plné shonu, balení a uklízení místností. Chatu jsme předali o půl dvanácté a rozjeli se domů. Mimochodem přes noc napadlo dalších pět centimetrů sněhu, takže jsme poprvé odhrnovali auta . Myslím, že jsme si ten víkend užili a já už se těším na další. S Kozim jsme se jen shodli, že je potřeba trochu víc trénovat, ať jsou výsledky o chlup lepší. Kromě vyzdvihování našich ožralů musím zmínit i to, že letos byla chalupa plná dětí  – Mareček, Onďák, Terezka, Terezka, Barborka, Verča, Lenka a Lucka.

Další fotky najdete v galerii.