Procházka Terezským údolím

Odpolední studené, ale pěkné počasí nás vyhnalo ven – tentokrát kousek za humna do Náměště na Hané. Já jsem navrhl Náměšť, Marťa pak cyklostezku k Hradeckému Dvorku a nakonec já vracečku Terezským údolím. Poslední doplněk trasy byl trochu diskutabilní, ale co bych neudělal pro jinou návratovou cestu . Marťu jsem přemluvil a později trochu litoval.

Cesta až k Hradeckému Dvorku je pěkná lesní asfaltka, ale pak jsme k rozcestí na potoku Šumici museli jít chvíli po lesňačce a chvíli po rušné silnici. Na lesňačky jsme zvyklí (teď jsem psal článek o Kamenci, tak jsem si na to vzpomněl) a po cestě jsme téměř letěli. Zůstala nám velká neznámá, a to Terezské údolí, kde je v normálním počasí vyjetá jen úzká pěšina pro kola. Dnes sice bylo pěkné počasí, ale předchozí dny pršelo a půda taky nebyla zmrzlá. Výsledkem bylo, že bylo „trochu“ blata, takže jsme ho měli za chvíli až za ušima a zablokované přední kolo na kočárku. Nejhorší však bylo, že cesta byla projetá traktorem a na polích byla nechutně rozrytá (od krtků a možná i od kanců). Naštěstí Verča spala, protože to, co jsem s ní a kočárkem prováděl bylo hrozné (jsem zvědav, kdy se nám ten kočárek rozpadne). Ulehčení přišlo až za půlkou, kde byl trochu pevnější povrch a dostali jsme se z mokrých polí více do úzkého údolí. V jednom místě nás překvapilo hnízdo „loupežníků“ – po levé straně byly ve svahu dveře do nějakého podzemního sklepa. Kouřilo se z tama a byly slyšet hlasy – bylo to trochu strašidelné a hlavou mi šla otázka, kdo tam bydlí (snad myslivci tam mají nějaký kutloch). K autu jsme došli až za tmy a frčeli domů. Verča byla krásně vyspinkaná a já se zase trochu poučil a potrénoval svoji trpělivost .

Odkazy na mapy: