Lašská brána Beskyd 2012

První květnový prodloužený víkend jsme se rozhodli strávit v Beskydech, respektive v Podbeskydí, v oblasti nazvané Lašská brána. Raďa zařídil ubytování v penzionu Planiska ve Frenštátě pod Radhoštěm a mohli jsme začít plánovat výlety. První den jsme zdolali rozhlednu Panorama nad Chlebovicemi a pak zamířili do Hukvald, druhý den jsme se prošli po hřebenu z Pusteven na Radhošť a třetí den jsme si prohlédli Štramberk a vylezli na rozhlednu Bílá hora. Nic moc akčnějšího jsme s naší malou Veru plánovat nemohli. Beruška byla nejspokojenější, když jsme narazili na nějaké houpačky a skluzavky .

1. den – Rozhledna Panorama a Hukvaldy

Ráno jsme se probudili do nádherného dne, rychle se dobalili a hurá na výlet. Ještě jsme ani nevyjeli z Olomouce a Veru už hlásila, že bude nějaké a-a. Takže zastávka na krajnici, vytáhnutí nočníku a povedl se bobek Pak už následovala ničím nerušená cesta až před Frýdek-Místek (Veru usnula).

Tady v Chlebovicích jsme jeli zdolat rozhlednu Panorama. Průjezd vesnicí k odbočce na rozhlednu byl dobře značený. Očekávali jsme i nějaké parkoviště, ale parkovalo se u plotu. K rozhledně odsud vedly dvě cesty – jedna delší oklikou po lesních cestách (podle jedné domorodkyně cca 45 minut), druhá strmě po sjezdovce. Šli jsme s kočárkem, tak jsme si vybrali tu první. No moc sjízdné to nebylo (šutry), ale Raďa to zvládl. Veru sem tam ťapkala, ale moc se jí nechtělo. Rozhledna Panorama je také známá pod názvem Kabátice. Jedná se o železnou rozhlednu a je zde krásný výhled východním směrem na vodní nádrž Olešná a za ní se rozkládající město Frýdek-Místek. Pod rozhlednou jsme Verču nakrmili polívkou, sami snědli přichystané lepeňáky a vydali se na cestu dolů po sjezdovce (Raďa nesl Veru a já brzdila kočár).

Odkazy na mapy:

Odsud jsme se přesunuli na Hukvaldy. Nejprve jsme vyrazili do Tropicu, kam jsem na slevomatu koupila někdy na jaře slevněné vstupenky.

No byli jsme trošku zaražení, čekali jsme asi trošku víc – jednalo se spíš o zahradu u domu v asijském stylu, doplněnou o několik tropických skleníků s exotickými rostlinami, papoušky a pár dalšími zvířátky. Pak jsme se šli projít do hradní obory. Krásné letní počasí nás lákalo někam si lehnout pod strom a jen tak vegetit. Tomu ovšem předcházel bojový úkol – uspat Veru:-) Povedlo se a my měli zase aspoň chvilku klid. Po probuzení jsme si vyšlápli nahoru k hradu. Bylo už ale 17 hodin a hrad už vypouštěl poslední návštěvníky. Hukvaldy patří k našim největším hradům a určitě plánujeme se sem ještě někdy podívat a hrad si prohlédnout. Dnes se tu zrovna konal slet čarodějnic, takže jsme všude potkávali takto vymóděné a namaškařené paničky a dětičky. Protože už bylo docela pozdě, vyrazili jsme do Frenštátu pod Radhoštěm, kde jsme měli zamluvené ubytování v penzionku.

2. den – z Pusteven na Radhošť

Program druhého dne byl vcelku jasný. Raďa nikdy nebyl na Pustevnách, takže jsme vyrazili právě sem. I když nejsem velký zastánce zdolávání kopců lanovkou, tak tentokrát jsem si to prosadila.

Myslela jsem hlavně na Verču, která by se asi cestou pěšky nahoru v krosničce pěkně nudila, a radši jsem jí chtěla dopřát něco akčnějšího. Na lanovce jsem měla Verunku připoutanou u mě v manduce. Sice se dívala pěkně kolem, ale za půlkou se začala drápat k tatínkovi a nebýt manducy, tak bychom ji asi neudrželi. Na Pustevnách se Raďovi podařilo rozšlápnout si brýle, tak se je tam asi půl hodiny snažil sešroubovat. Já jsem si nasadila krosničku s Verčou na záda (poprvé) a pomalu jsem vyrazila dopředu. Donesla jsem ji až k soše Radegasta. Tady Raďa zažil velké zklamání. Představoval si totiž Radegasta aspoň 10-metrového Dál jsme pokračovali na vrchol Radhošť, kde stojí sousoší a kaple Cyrila a Metoděje. Vylezli jsme i na zvoničku, odkud byl pěkný výhled. Krásná viditelnost byla vlastně z celého hřebenu – viděli jsme dokonce sníh na Malé Fatře. U horského hotelu Radegast jsme si udělali větší přestávku – Verča si zde snědla svoji polévku a pohrála si na pískovišti. Dolů z hřebene jsme šli po zelené značce.

U parkoviště jsme se ještě šli podívat na lanové centrum Tarzánie. Raďa mě trochu popichoval, abych to šla zkusit, ale mě stačil pohled jen na dětské trasy a byla jsem celá rozklepaná. Neříkám ale, že bych do toho nikdy nešla, chtělo by to ale víc času a někoho, kdo by tam lezl se mnou. Kousek od auta se Verča ještě houpala na houpačkách, lezla po žebříku na skluzavku a hrála si s kamínky. Cestou do penzionu jsme se stavili na jídle v restauraci Balita, kde jsme se dobře najedli a Verča si zařádila na dětském hřišti.

Odkazy na mapy:

3. den – Štramberk a rozhledna Bílá hora

Svátek 1. máje jsme strávili ve Štramberku. Auto jsme nechali na centrálním parkovišti (ve městě se moc parkovat nedá). Po pár metrech cesty v krosničce Veru zahlídla houpačky:-).

Bylo to u vstupu do Národního sadu a my jsme se tam prostě museli aspoň na chvíli zastavit. Vznikl tu nápad, že Verči založíme galerii houpaček, které už vyzkoušela:-) Dál jsme šli na náměstí a odsud po schodech do areálu hradu Štramberka. Z kdysi mohutného středověkého hradu se do dnešních dob zachovalo několik mohutných hradebních zdí hlavně vnitřního hradu a především rekonstruovaná strážní hradní věž sloužící jako turistická rozhledna. Verču si Raďa přendal z krosničky do manducy (s krosničkou by to na točitém schodišti nešlo). Dál jsme z hradu pokračovali po modré turistické značce na rozhlednu Bílá hora.

Cestu dolů jsme zvolili po naučné stezce se zastávkou opět v Národním sadu na houpačky:-) Já jsem si zatím ještě vyšplhala po červené značce k jeskyni Šipka. Byly odsud nádherné výhledy na město a hrad.

Po cestě domů jsme ještě u vesnice Rybí zastavili na louce a natrhali 400 květů pampelišek na pampeliškový med. Květy byly veliké a plné pylu, natrhané jsme to měli za pár minutek. Verča si mezitím lebedila na travičce.

Do Olomouce jsme dorazili už kolem 15. hodiny, lehce se vybalili a zašli si na pivko a první letošní makrelu a grilované maso.

Další fotky najdete v galerii.