Kolem Tiché Orlice a dál do Lanškrouna

Naplánovat nějaký výlet bez Verči je dnes docela kumšt, ale tentokrát se nám to opět podařilo. Sice to byl jen dvoudenní výlet s přespáním u Martininy kamarádky v Lanškrouně, ale i tak to hlavně pro Marťu stačilo. Cyklovýlet měl splnit dva hlavní cíle: projet si nové cyklostezky kolem železniční tratě spojující Choceň a Zábřeh a navštívit kamarádku Terku, které se narodila na jaře dcerka Linda.

Podařilo se nám ukecat Martininu mamku a vyrazili jsme po uspání Pipika už ve čtvtek večer. Ráno jsme vstali před sedmou, dobalili se, dali kola na auto a vyrazili do Zábřehu. Tam jsme přesedlali na rychlík do Chocně, kde jsme projeli malé náměstíčko a vydali se rovnou na cyklostezku č. 4061. Hned na začátku byl upravený park s přírodní rezervací Peliny a pěknými skálami nad řekou. Za chvíli jsme po pěkné cyklostezce dojeli do Brandýsu a minuli přírodní bludiště.

Kolem tratě a řeky jsme jeli až do Ústí nad Orlicí, které jsme bez zastávky projeli a dál pokračovali do České Třebové. V Dlouhé Třebové jsme museli na jedné autobusové zastávce zastavit a dát musli, protože jsme nemohli najít nějaké pěkné místo na oběd. Ani v České Třebové to nebylo úplně jednoduché. Naštěstí dostala Marťa nápad zajít do infocentra a tam jí doporučili restauraci a pivovar Faltus, kde se nám moc líbilo.

Sama Marťa navrhla, že si musíme dát nějakou vrcholovou prémii a že Kozlovský kopec s rozhlednou je ideální záležitost. Vzhledem k tomu, že po ukrutných červencových vedrech přišla studená fronta a my jsme doslova mrzli, byl kopec dočasným řešením tohoto problému a trochu nás zahřál. Rozhledna je nevzhledný kovový stožár s naprosto fantastickým výhledem z vysoko položené plošiny.

Sjezd dolů byl trochu terénní vložkou, protože jsem si spletl cestu a Marťa z toho měla trauma . Jakmile jsme v České Třebové podjeli trať, tak jsme se napojili na cyklostezku č. 4050, která vedla údolím Skuhrovského potoka až k Třebovským stěnám. Tam jsme úplně zírali na tu „džuznu“ dolů a Marťa se strachovala „kudy že to sjedeme dolů“. Do Lanškrouna jsme nakonec sjeli po cyklostezce č. 4221, která ke konci kopírovala pěkné Lanškrounské rybníky. Za celý den jsme ujeli zhruba cca 70 kilometrů, ale Martě jsem musel o 17 kilometrů výsledné číslo snižovat, protože kousek za polovinou nechtěla uvěřit, že už máme padesát – chtěla prý ujet jen tak 30 – 40 km . U Terky a Martina jsme zbaštili výborně ugrilované pstruhy a užili srandu s malým Matějem,…

Ráno se nám vůbec nechtělo vstávat, protože venku bylo zamračeno a foukalo. Nakonec to nebylo zas tak strašné – určitě pomohlo i to, že bylo o trochu tepleji než předchozí den. Po domluvě jsme z dnešní trasy vyškrtli rozhlednu na Lázku a vydali se nejkratší cestou do Zábřehu na Moravě. Z Lanškrouna jsme vyjeli směrem na Štíty a přes kopec se dostali do údolí Hraničního potoka, kterým jsme jeli až do Tatenic. Zbytek cesty do Zábřehu zpestřil už jen výšlap ke zřícenině hradu Hoštejn, který si opět vymohla Marťa (mě se tam nechtělo). V Zábřehu jsme trochu zmokli, ale to moc nevadilo, protože jsme hupsli do auta a za chvíli byli v Olmiku.

Odkazy na mapy:

Kvalita cyklostezek kolem tratě byla na vysoké úrovni a na takovéto pohodové ježdění s rodinou, to bylo ideální. Na pár místech se to hodilo i na in-line brusle – u Zábřehu a Chocně. Trochu nás pozlobilo počasí, ale jinak se výlet vydařil, škoda jen, že to bylo tak krátké.