Kamenec

S letošním výstupem na Kamenec to vypadalo špatně – druhý Pipík na krku a zima též. Naštěstí se sešlo pár okolností, a tak jsme se jednoho sobotního rána po cestě na chalupu přiblížili ke Kamenci natolik blízko, abychom jej zvládli všichni vyjít – já s Veru v krosničce, Veru pěšky a Marťa s břichem.

Marťa, Verča a já na Kamenci

Autem jsme dojeli nejblíže a nejvýše jak to šlo, tj. do chatové osady Krásné. Na Kamenec jsme se vydali po červené turistické značce a zpět stejně. Ze začátku to bylo pěkné kopčisko, ale poté se to trochu narovnalo.

Cestou tam i zpět jsme sbírali hříbky, chodili po kládách, našlapávali tiše – to když Verča na chvíli usla v krosničce, … Na vrcholu jsme potkali velkou bandu dospělých s jejich ratolestmi, takže tam bylo docela rušno. Verča zbaštila přesnídávku, nechali jsme si udělat společné foto a po obligátní vrcholové a vzpomínkové puse jsme vyrazili zpět. Jen musím říci, že poslední kilometr jsme šli mimo značku – na gps-ce jsem našel pěknou zkratku, a tak jsme se na Kamenci objevili jakoby odnikud z nízkého lesíku. Dobrou atmosféru výletu podpořilo docela pěkné počasí a hlavně to, že jsme konečně po dvou rocích našli nějaké hříbky na sušení (minulý rok jsme neměli vůbec nic). Negativní stránkou bylo, že jsme je pak museli s Marťou očistit, nakrájet a nechat usušit .

Další dny bylo také krásně, takže jsme pochodili okolí, zašli za babi do Rýmařova a odpočívali, pokud se to dá s tou naší cácorkou .