Farma Daalhoeve v Maastrichtu

Zvířecí farmička Daalhoeve v Maastrichtu je pro nás trošku zakletá. Poprvé mě tam vzala Anita krátce po našem příjezdu do Belgie. Jeli jsme tam jednou dopoledne jen já s Ondrou, Anita s Arturkem a Karolína se Simonkem. Bohužel bylo po dešti, tak jsme ani nemohli pořádně využít pěkné dětské hřiště s houpačkami a skluzavkami. Maminky plánovaly si tam dát kávičku, ale nedalo se to.

Podruhé jsme si tam udělali výlet celá naše rodinka na kolech. Bohužel jsme před vstupem zjistili, že sice máme zámek na kola, ale klíče zůstaly doma. Po krátké výměně názorů, kdo měl klíče vzít, jsme si řekli, že kola bez dozoru nechávat nebudeme a jeli jsme hledat nějaké dětské hřiště poblíž. Farmu jsme aspoň objeli na kolech a na zvířátka se podívali přes plot.

Potřetí nám moc nepřálo počasí. Dopoledne bylo sice ok, ale odpoledne se zatáhlo a poprchávalo. Přesto jsem se rozhodli tam vyrazit, protože jsme stejně potřebovali zajet do Maastrichtu koupit hrábě a další věci v Praxis. Moc návštěvníků tam nebylo, navíc zvířátka se už pomalu chystala na kutě a právě dostávala večeři . Nejdřív jsme se šli podívat na malé králíčky a morčátka. Mohli jsme jít až k nim do ohrádek a pohladit si je. Pak jsme prošli kolem koz a ovcí ven. Zamířili jsme dozadu k prasátkům, a pak kolem oslíků za slepičkami a husami. Vzadu jsme ještě zahlédli schované alpaky. Šli jsme se podívat na hřiště, ale bylo bohužel mokré. Jen jsem utřela houpačky a chvíli jsme děti pohoupali. Pak už jsme viděli, že místní pomocníci a dobrovolníci roznášejí zvířátkům mňamky. Chodili jsme za nimi a pozorovali je. Nejvíc se nám líbilo krmení prasat. Holky rozehnaly tři prasátka každé do svého rohu bahnitého výběhu, aby se o jídlo neporvala. Sledovali jsme čuníka, který byl nejblíž k nám, jak si pochutnává na řepě. Pak jsme se šli podívat, jak chlapeček s holčičkou zahánějí slepičky do kurníku. Odcházeli jsme odsud kolem 17. hodiny.

Více fotek přidáme až po příští návštěvě.