Český ráj

Část dovolené v Čechách jsme strávili v Českém ráji s kamarády a jejich rodinami. Každý den jsme podnikali výlety do skal, odpoledne jsme se čvachtali v bazéně u penzionu a večer klábosili u čepovaného piva z místního automatu.

Sobota – příjezd

Ubytování jsme si zajistili v penzionu Michelle kousek od Turnova. Pro naši rodinku jsme si vybrali 4-lůžkový apartmán s oddělenými ložnicemi, kuchyňkou a sociálním zařízením. U penzionu byla k dispozici velká zahrada, vyhřívaný bazén, pingpongový stůl, ruské kuželky, velké kryté posezení, altán s krbem a pro děti velké pískoviště se skluzavkou, houpačkami a trampolínou.

Neděle – Valdštejn a Hrubá Skála

V neděli byl naším cílem Valdštejn a popř. Hrubá Skála. Auto jsme nechali na parkovišti pod Valdštejnem (Pelešany). Původně jsem plánovala jít po zelené lesní cestě, ale Emča s Leňou braly i kočárky, takže jsme šli s nimi po cyklostezce (asfaltce), která to docela dost obcházela. Na Valdštejně jsme dětem za odměnu koupili nanuky a domluvili se, že půjdeme dál po červené na Hrubou Skálu. Dalík s Danem tam odvezli jedno auto a až tam dojdeme, tak se tímto autem řidiči svezou do Pelešan a pojedou zase zpět už svým autem pro zbytek rodinky. Super nápad.

Po cestě bylo několik pěkných vyhlídek na skalní město pod námi i do širokého okolí (vyhlídka U Lvíčka, vyhlídka Na kapelu). Kousek před Hrubou Skálou jsme z červené odbočili na modrou a prošli se kolem Adamova lože (byl zde natočen Bajaja). Na Hrubé Skále dostaly děti šťávičky a čekali, až pro ně přijedu.

Odkazy na mapy:

Pondělí – Besedické skály

V pondělí jsme se šli projít do Besedických skal – ty jsou rozloženy na jižních a západních svazích vrchu Sokol (562m), který se zvedá až 300 m nad údolí řeky Jizery. Jsou zde 2 skalní města – Chléviště a Kalich. Auto jsme nechali na parkovišti v Besedicích a po žluté značce jsme si prošli celý 5-kilometrový okruh. Nejprve jsme si vyšlápli na vrch Sokol, ze kterého byl pěkný výhled na protější Suché skály. Pak jsme sešli na rozcestí Pánovo pole a tady kousek už začínalo skalní město Chléviště – labyrint skal a skalních věží vysokých 20 až 30 metrů, s četnými slujemi, roklemi a puklinovými jeskyněmi (např. jeskyně Matěje Krocínovského) a úzkými průchody, kde se dva protijdoucí turisté jen těžko míjejí. Na řadě skalisek byly vybudovány vyhlídky, které byly zajištěny zábradlími a přístupovými schodišti a plošinami (Kinského vyhlídka, vyhlídka Kde domov můj, Husníkova vyhlídka, Hořákova vyhlídka). Z vyhlídek lze spatřit údolí řeky Jizery, protější kopce, věž zříceniny hradu Frýdštejn, Bezděz a Ještědský hřeben s vysílačem.

Druhé skalní město s častými výklenky a zřícenými bloky – Kalich – bylo pojmenováno podle upravené skalní modlitebny s vyobrazeným kalichem s letopočtem 1634 a s verši mnicha J. Vitáska i s úryvky díla J. A. Komenského. Modlitebna připomíná místo, kde se ukrývali čeští bratří po porážce na Bílé hoře. Besedické skály mě nadchly, nebylo zde tolik lidí jako včera na Hruboskalsku a také vyhlídky a labyrinty stály opravdu za návštěvu. Verunku bavilo prolézat mezi skálami a vybírat si tu správnou cestu, Ondra se sem tam nesl v krosničce. Odměnou byly borůvky po cestě a pak nanuk v hospůdce v Besedicích.

Odkazy na mapy:

Úterý – Hrad Vranov-Pantheon a Frýdštejn

V úterý jsme se vydali na Vranovský hřeben. Auto jsme nechali na parkovišti na Malé Skále a vyrazili po červené značce nejprve na vyhlídku Zahrádka. Moc se mi k ní nechtělo, ale výhled stál opravdu za to.

Po pár stech metrech jsme pak došli ke zřícenině skalního hradu Vranov-Pantheon, který je se svou délkou (téměř 400 m) považován za nejdelší a nejkomplikovanější v Čechách. Asi i proto je tu vyznačen prohlídkový okruh. V pokladně jsme dostali text s popisem jednotlivých zajímavých částí hradu a vydali se ho prozkoumat. Prvotní nadšení brzy vystřídalo vyčerpání. Cestičky byly úzké, schody strmé a kluzké, vyhlídky pořád stejné, … Nakonec jsme „hrad“ celý prolezli a vyšplhali i na nejvyšší bod pískovcového útese s vyhlídkou U Kříže.

Pokračovali jsme pak dál lesem po červené až ke zřícenině hradu Frýdštejn. Nožičky už jsme měli všichni unavené, bylo strašné vedro a už jsme neměli chuť šplhat na další věž, takže jsme Frýdštejn minuli a přemýšleli, jak se dostat zpět k autu. Uviděli jsme ceduli s informací o půjčovně koloběžek a bylo jasno. Já s dětmi jsem počkala v restauraci a Raďa sjel na koloběžce do Malé Skály pro auto. Dle doporučení jsme na oběd zamířili na Boučkův statek. Já s Raďou jsme si dali kančí guláš se dvěma druhy knedlíků a dvěma druhy zelí. To byla fakt dobrota. Děti měly hovězí znojemskou s rýží a taky si pochutnaly. Určitě doporučujeme dál, výborná domácí kuchyně.

Odkazy na mapy:

Středa – Votrubcův lom u Kozákova

Ve středu dopoledne se Raďa s dětmi vydal zkusit své štěstí do Votrubcova lomu. Je všeobecně známo, že Kozákov je horou plnou polodrahokamů a drahých kamenů. Vyskytují se tu ametysty, záhnědy, citríny, chalcedony, acháty, jaspisy i karneoly. Lom je ve vlastnictví pana Votrubce a přístupný po domluvě s ním. K lomu patří také malé muzeum, kde je vystavena sbírka drahých kamenů pana Votrubce a kde si pak můžete nechat svůj nalezený drahokam vybrousit.

Moji malí mineralogové si půjčili kladívka a majzlík a šli kutat do lomu. Přes prvotní zabloudění se do lomu nakonec prý dostali a něco i našli – dva malé oblázky achátu . Odpoledne jsme vzhledem k nehoráznému vedru strávili ponořeni v bazénu u penzionu. Děti jsme museli tahat z vody ven až v 19:30 a vůbec se jim nechtělo. I v tuto dobu slunce pořád ještě docela hodně peklo.

Čtvrtek – Prachovské skály a Šťastná země

Ve čtvrtek dopoledne jsme vyrazili do Prachovských skal. Auto jsme nechali u Turistické chaty a po zaplacení vstupného jsme si vybrali Velký okruh. Tento okruh je značený zeleně, je asi 3,5 km dlouhý, fyzicky náročnější a zabere asi 2 hodiny. Musí se počítat s častými prudkými výstupy a sestupy a také s protahováním se úzkými místy mezi balvany. To nám ale nevadilo. Mnohem úmornější bylo neustálé se vyhýbání ostatním turistům. Při průchodech úzkými štěrbinami jsme museli kolikrát čekat, než prošel celý zástup na druhou stranu. Možná by stálo za to okruhy zjednosměrnit. Jinak se nám tu ale líbilo, cestou jsme navštívili 8 krásných vyhlídek.

Odkazy na mapy:

Po odpoledním spánku jsme ještě navečer vyrazili do přírodního zábavního dětského areálu Šťastná země Pro děti je tu na louce vybudováno obrovské hřiště s dřevěnými prolézačkami, houpačkami, pískovištěmi, lanovkami, vzduchovými trampolínami, slámovým i dřevěným hradem, prožitkovým geoparkem a dalšími (nad rámec vstupného placenými) atrakcemi a animačním programem.

Pátek – Riegrova stezka

Pátek jsme plánovali odpočinkový, ale nakonec se krátká procházka proměnila v docela náročnou túru. V jednom prospektu nás zlákaly fotky skalnatého kaňonu řeky Jizery a visuté lávky na Riegrově stezce. Auto jsme nechali kousek od vlakové zastávky Spálov a vydali se po červené značce po pravém břehu Jizery směrem na Semily. Vede tu zároveň naučná stezka, která je 3,5 km dlouhá a která návštěvníky seznamuje s geologií území a místní faunou a florou.

Po cestě bylo několik zajímavostí:

• hydroelektrárna Spálov – netradiční stavba a technická rarita na horním toku Jizery – vodu do elektrárny přivádí 1,5 km dlouhý tunel, vylámaný ve skále
• studánka Antala Staška z roku 1924
• skála U Kamenného lva
• 12 m dlouhý skalní tunel
• Böhmova vyhlídka – skalní vyhlídka v nejkrásnější partii říčního kaňonu s výhledem na protější Krkavčí skálu, řečiště plné balvanů a na železniční trať na protilehlém břehu
• visutá galerie u Bítouchova – 77 m dlouhá lávka, zakotvená cca 6 m nad hladinou řeky Jizery a zpřístupňující působivý skalnatý kaňon. V minulosti byla tato soutěska široká pouhý 1 m, na nynějších 15 až 20 metrů ji nechal rozšířit továrník Schmitt v roce 1870, aby se při povodních v soutěsce nehromadilo dřevo a on mohl v Semilech bezpečně provozovat svoji přádelnu.

Mysleli jsme, že stezka povede blíže kolem Jizery a ne několik desítek metrů nad ní. Museli jsme hodně hlídat děti, aby při svém skotačení nesklouzly po srázu dolů. Zpátky se nám nechtělo jít po stejné cestě, a tak jsme kousek před Bítouchovem vyšplhali na žlutou značku. Na té bylo několik krásných vyhlídek, ale stezka byla strašně uzoučká, taktak pro jednoho, takže jsem při zahlédnutí silnice zavelela přesun na pořádnou cestu. Později jsme se napojili na modrou a přes Spálov sešli dolů k našemu autíčku. Ušli jsme celkem 8 km a musím pochválit hlavně Verunku, která to celé zvládla bez remcání.

Na oběd jsme dle dalšího doporučení zamířili na Ábelův mlýn. Dala jsem si zeleninovou polévku, lososa se salátem, Raďa guláš a skvělý pozdní oběd jsme zakončili čtyřmi dezerty .

Odkazy na mapy:

Sobota – odjezd

V sobotu ráno jsme se sbalili, se všemi se rozloučili a před 10. hodinou vyrazili směr chalupa. Ondráškovi se snad konečně zahojí rozbitá kolena – odřel si je na každém výletě.

Více fotek najdete v galerii zde.