Běh na Praděd 2015
A je to zase tady! Vyvrcholení běžecké sezóny jedině s Během na Praděd
Loni jsme se bohužel
nemohli zúčastnit, ale letos jsem v červenci narazila na levné letenky a
vzhledem k tomu, že Raďovi zbývala ještě nějaká dovolená, tak jsme se
rozhodli letošní ročník nevynechat.
Bohužel se opět nepodařilo zajistit ubytování na chatě Veronice (kvůli
další rekonstrukci). To bylo možná i důvodem k tomu, že běžecká
základna nebyla až tak široká a mnozí běžci (i kamarádi neběžci)
zůstali doma. Škoda, ale alespoň nám to s Raďou zajistilo první místa
Já jsem žádnou
konkurentku neměla – všechny potenciální závodnice se vymlouvaly na
kojení svých mláďat. No a Raďa měl akorát strach z Koziho, ale ten měl
dnes nějaký špatný den, vůbec mu to neběželo. Celou cestu až na
Ovčárnu jsem ho měla na dohled. Ale říkala jsem si, že se nemůžu hecnout
a předběhnout ho, protože to by pak s námi už nikdo nikdy na Praděd
nechtěl jet
Výsledky:
- Radim – 00:56:09
- Jiřík – 01:04:39
- Kozi – 01:09:50
- Martina – 01:13:55
- děda Jirka – 01:19:31
- Aleš – 00:53:52
Fotogalerie z ligy100.
Běželo se mi docela dobře, trošku tréninku bylo znát. Akorát jsem
udělala chybu a poslechla Raďu, abych nic moc dopoledne nejedla. Celou cestu
mi pak žbluňkalo hlady v břichu a bylo to docela nepříjemné. Takže
příště se pořádně nadlábnu, ať mám energii na lepší čas
V cíli v restauraci na Pradědu jsme jako obvykle dostali polévku a čaj.
To mi udělalo dobře a konečně přestalo kňourání mého břicha. Po
polévce jsme se nechali vyvézt výtahem na rozhlednu. Slibovali jsme to
Verunce a navíc bylo hezké počasí a pěkný výhled. Dohlédli jsme až na
Sněžku. Cestou dolů na Ovčárnu Ondru i Verunku bolely nožičky (měli
nové nerozchozené botičky, tak možná i z toho). Babička s dědou si je
odvezli na chalupu za sestřenicí Kájou a bratrancem Kubou a nechali nám tak
volný večer bez dětí. Bohužel žádná větší akce se nekonala. Poseděli
jsme v poklidu chvíli na Pokiho a posléze na našem pokoji, ale kolem
23. hodiny už byli všichni nějací unavení a šli jsme spát.
V neděli ráno jsme se všichni pomalu sbalili, ještě trošku pokecali a
v 10:30 jeli kyvadlem dolů a domů. Nás ještě čekala oslava babiččiných
80. narozenin v Rýmařově. Pozvala celou rodinu na oběd do hotelu Praděd.
Dostali jsme výbornou svíčkovou a ke kafi mňamózní domácí zákusky.
