Remouchamps - jeskyně a vyhlídka

Verunka ani Ondra ještě nikdy nebyli v žádné jeskyni, a tak jsem začala plánovat, že nějakou navštívíme. Pro začátek by to chtělo něco kratšího a nenáročného. Vybrala jsem jeskyně v Remouchamps.

Podle informací na internetu je trasa dlouhá 800 m a zpátky se jede 700 m na lodičce. To jsem brala jako velké lákadlo. Prý jde o nejdelší podzemní výlet lodí na světě!

Z domu jsme odjižděli v 10 hodin a za 40 minut jsme dojeli do Remouchamps. Venku krásně svítilo sluníčko a do jeskyně se nám ani moc nechtělo. Za mostem přes řeku jsme prostudovali mapku okolí s turistickými trasami. Raďa naplánoval, že po prohlídce jeskyně vylezeme nahoru na vyhlídku. Pak jsme zašli do infocentra a koupit si vstupenky. Další prohlídka začínala až v 11.55, a tak jsme se vrátili zpět k řece sníst si lepeňáky. Jeskyně nás svojí krápníkovou výzdobou moc nezaujala. Sice nějaké pasáže byly pěkné, ale jinak docela chudé. To náš Moravský kras je mnohem hezčí. Ondrovi se nelíbila tma a ani barevné nasvícení zajímavých krasových úkazů ho nijak neoslovilo. Verunka se pořád ptala, co říká průvodce, který vykládal v holandštině a francouzštině. Zkusili jsme udělat nějaké fotky, ale nevyšly. Cesta zpátky lodičkou byla fakt dlouhá a trošku dobrodružná. Sem tam to vypadalo, že narazíme do skály, ale náš lodivod byl zkušený a věděl, kde přesně se má odrazit a zatlačit, aby loď správně nasměroval. Po prohlídce jeskyně nás Raďa přesvědčil k naplánovanému výšlapu na vyhlídku. Já jsem byla trošku proti, přeci jenom dětičky už byly docela unavené, ale přemluvil mě. Courali jsme se a mě už to kousek od vyhlídky nebavilo, a tak jsem si vyšla dopředu sama. Na vyhlídce čekám a čekám, vyhlížím, jdu naproti, zpět, zase čekám a čekám. Nakonec jsem si řekla, že to není možné a že museli jít z nějakého důvodu nazpátek. Z vyhlídky vedla i přímější cesta dolů, ale raději jsem šla po té stejné. Třeba je doženu. Cestou jsem poslouchala, jestli je někde neuslyším, ale nic. Až dole v Remouchamps se podívám směrem k vyhlídce a vidím tam tu svoji rodinku. Mávám na ně a oni mě taky vidí. Takže jsem si dala druhé kolečko nahoru. Prý si na jednom rozcestí mysleli, že jsem špatně odbočila, tak pro jistotu taky odbočili špatně. A já přitom šla správně. No příště si je budu víc hlídat Cestou k autu jsme se ještě zastavili v pekařství pro koláčky a chvíli strávili i na dětském hřišti.