New York City

Už když jsem odjížděl do Ameriky, tak jsem věděl, že se budu chtít dostat do New Yorku, a to za každou cenu. Před výletem do Washingtonu D.C. jsme začali uvažovat, že koupíme letenky a poletíme, než aby jsme jeli autem. A téměř desetihodinová cesta autem nám to potvrdila. Zatím nejsme tak zkušení řidiči, abychom si troufli na tak dlouhou cestu a pak ještě na popojíždění po New Yorku. Takže jsme koupili letenky z Atlanty do Newarku (NJ), který je brán jako jedno z newyorkských letišť. Termín vyšel na 27. – 29. října.

Sobota 27.10.2007

Tentokrát jsme vstávali už ve 4:00, ve 4:30 jsme vyjížděli a kolem 7. hodiny jsme byli na letišti v Atlantě. Economy parking bylo bohužel plné, a tak jsme auto nechali na daily parking ($14/den). Vyzvedli jsme si letenky a v 8:25 jsme odlétali směr Newark (NJ). Počasí v Atlantě bylo dobré, ale New York hlásil déšť a silný vítr. Říkali jsme si „to bude let!“, ale nakonec to nebylo tak hrozné. Na letišti v Newarku jsme si koupili zpáteční jízdenku ($25) na Express bus na Manhatan (společnost Coach USA) – jezdí každých 15 minut a cesta trvá 45–50 minut. Vystoupili jsme na konečné na Grand Central Terminal. Počasí v NYC nebylo nic moc, zamračeno a sem tam přeháňka. Vydali jsme se po 42. ulici dál na východ k budově United Nations (OSN), a pak zase zpět jinou ulicí a po 5. avenue na sever. Vlezli jsme do několika kostelíků, které v té záplavě mrakodrapů vypadají trošku směšně, nějak se mi sem vůbec nehodily. Sem tam jsme zalezli i do nějakého obchůdku. Na lavečce v Central parku jsme snědli naše připravené chlebíky a zamířili jsme do Metropolitního muzea umění ($20), kde jsme chtěli strávit nějakou dobu, zatímco venku pršelo. Byly zde sbírky umění všech kontinentů a musím říct, že toho bylo až moc. Raďa obdivoval antické sochy a mě zaujala sbírka historických hudebních nástrojů. Pobyli jsme tam přes 3 hodiny. Protože jsme už byli docela unavení, tak jsme se vydali dál přes Central park hledat náš hostel – West End Studios (West End Avenue a 102. ulice). Našli jsme ho poměrně jednoduše – systém označení ulic je opravdu geniální. Na recepci jsme zaplatili $120 a dostali jsme klíče od pokojíku. Byly tam dvě queen size postele a jedna rozvrzaná dvoupatrovka – ta zbyla na nás. Pokoj jsme sdíleli s mladou Nizozemkou, která si po škole vyrazila na pár týdnů do NYC, a s Brazilcem Carlosem, který tu byl na jazykovém pobytu. Všichni jsme byli unavení a po 22. hodině jsme šli do hajan.

Neděle 28.10.2007

Dnes jsme vstávali v 8:30 a vyspali jsme se celkem dobře. Čekala jsem, že hostel bude docela rušný, že bude pořád někdo práskat dveřma, ale naštěstí byl klid. V 9 hodin jsme vyrazili metrem do Harlemu. Vystoupili jsme na 125. ulici a skoro celou jsme ji prošli. Chtěla jsem najít nějaký kostel, kde bychom si mohli poslechnout gospel singing, ale když jsme viděli všechny ty naparáděné černošky v kloboucích a rukavičkách, tak jsme to přehodnotili. Potkali jsme i pár zvláštních týpků a bezdomovců. Byli jsme sice jenom na začátku Harlemu, ale dál bych se nepouštěla, necítila jsem se tam příjemně. Na Lexington Avenue jsme nasedli na metro a nechali se dovézt až na jižní cíp Manhatanu. V 11 hodin jsme se nalodili na trajekt, který jezdí každou půlhodinu na Staten Island a mohli jsme se tak zadarmo projet kolem Sochy svobody a zpátky. Potom jsme se vydali po West street ke Ground Zero – místo, kde dřív stála Dvojčata – dnes už se tam budují nové mrakodrapy, které mají být vysoké až 541 m. Pak jsme různě křižovali Financial Distict se známou Wall street a dál jsme se vydali na Brooklyn Bridge, odkud byla pěkná vyhlídka na Manhatan. Pak jsme se dostali do čtvrti China town, kde jsme ochutnali pravé čínské nudle a fishballs, a čtvrti Little Italy, kde jsme si samozřejmě museli dát pizzu Po Broadway jsme došli až na 34. ulici, kde jsme si v Burger Kingu dali pravý americký hamburger. Nad námi se tyčila krásně nasvícená Empire State Building. Naší poslední nedělní zastávkou bylo Time Square, plné světelných reklam a neonových nápisů. Ve 22:30 jsme nasedli na metro a jeli do hostelu. Byly jsme za celý den pěkně nachození.

Pondělí 29.10.2007

Z hostelu jsme se vydali už v 8:30. Byl všední den – děcka právě pospíchala do školy a dospěláci do práce. Přešli jsme přes Central park a po 6. avenue jsme došli až k Empire State Building. Tady jsme si vystáli několik front – bezpečnostní, na vstupenky ($18) a pak ještě na výtah, který nás vyvezl do 86. patra. Vyhlídka z 320 m byla opravdu úžasná. Navíc nám přálo počasí a viditelnost už ani lepší být nemohla. Na oběd jsme zamířili na Time Square, kde jsme objevili restauraci Bubba Gump. Raďa si dal shrimpy (krevety) v nějaké pálivé omáčce a já jsem si dala lososa. Pak už jsme se pomalu šourali k autobusovému nádraží Port Authority Terminal a v 15:15 jsme z tama odjížděli na letiště Newark. Odlétat jsme měli v 18:15, ale měli jsme malé zpoždění. Do Augusty jsme dorazili o půlnoci.

Pár zajímavých odkazů, které jsme našli při plánování výletu do NY:

• City pass – lístky na několik atrakcí za poloviční ceny, a to v několika městech po USA
• Gray Line – dvoupatrové vyhlídkové autobusy (něco jak doubledecker v Londýně)
• Jak se dostat z letiště do NY
• Hostely v USA

Raďův pohled na New York

A nakonec musím napsat, jak se mi NY líbil . Výlet dopadl suprově, vše jak jsme si naplánovali vyšlo. Byl jsem z něj nadšený, ale nakonec však musím říci, že jsem z něj měl takové smíšené pocity. Když už je někdo v USA a má tu možnost, tak je hřích do NY nezajet a nevidět ty spousty různých lidí mluvících všemi různýmy jazyky, nezírat s otevřenou pusou (jako já) na všechny ty mrakodrapy a nevěřícně kroutit hlavou nad vším tím napohled neuspořádaným mihotáním lidí, aut, zvířat a všeho dalšího dohromady. NY mi připadl jako bzučící lidský úl – jsem rád, že jsem ho viděl, ale žít bych tam nechtěl.

Docela jsme byli překvapeni, kolik lidí chodí do Central parku běhat – pro mnohé to je určitě cesta jak trochu zasportovat a pro některé je to asi móda. Největší překvápko nás čekalo v podobě „gubáků“ (gumáky, holínky) . Úplně jsme byli u vytržení, když jsme viděli první velmi pěkně a luxusně oblečenou slečnu, která měla skoro obyčejné gumáky a nebylo to tím, že zrovna pršelo. Pak jsme takových potkali ještě mnoho, je to prostě asi nová móda. Některé gumáky byly obyčejné, černé s přezkou, některé ale fakt vypadaly pěkně, tzn. různě zbarvené se zajímavými vzory. Ceny se pohybovaly od $20 do $120.

Asi jsem na to měl být připraven, ale stejně mě překvapilo, jak je NY městem kontrastů – tím myslím např. kostelíky vs. mrakodrapy nebo chudí a nemocní vs. bohatí a úspěšní. Jak jsme v neděli odjížděli z Time square, viděl jsem v podloubí metra přihrbenou postavu. Ještě vzdálen jsem myslel, že to je nějaký klaun, ale když jsme přišli blíž, tak jsem si uvědomil, že to je nějaká starší paní, shrbená a zkroucená, vyrážky na obličeji a ve tváři bezútěšný a zoufalý výraz – no, co budu povídat, vypadala hrozně a docela mě to zděsilo. Navíc ještě pár metrů předtím jsme procházeli kolem nablýskaných výkladních skříní, spokojených lídí, … Zase jsem si uvědomil, jak se máme dobře a že plno lidí, je na tom daleko hůře.

Co si budu na NY pamatovat, tak je asi Empire State Building, tedy výhled z 86. patra – byl prostě fantastický. Z dvojčat by byl možná ještě lepší – teprve až v NY jsem si uvědomil, jak musela být velká a vysoká a jaká to byla hrůza, když spadla.

Po dlouhé době jsem taky neplánoval výlet já, ale Marťa, takže ona věděla, kam půjdeme a kde jsou různé zajímavosti. Z tohoto důvodu a možná i z toho ohromného ruchu a přívalu různých vjemů jsem byl po celou dobu pěkně zmatený .

Více fotek najdete v galerii