Terchová 10. - 16.7.2016

Na léto jsme si s Pipiny naplánovali jeden týden dovolené na Slovensku v pohoří Malá Fatra. Bylo nám jasné, že to s dětmi na žádné dlouhé túry nebude, ale lákal nás aspoň ten pohled na hory všude kolem. Nakonec jsme toho zvládli docela dost i vzhledem k tomu, že Ondra v sobotu večer před odjezdem šlápl v Plumlově u Žraloka na včelu a chodidlo mu oteklo do sloních rozměrů, a Verču pár prvních dní trápil kašel a rýma.

Neděle – příjezd a večerní procházka na rozhlednu

V neděli jsme se na pohodu sbalili a v 10 hodin jsme vyjížděli. Raďa nám naplánoval ještě zastávku v Ostravici. Chtěl se zde podívat na výstavu beskydských umělců v hotelu Freud. Zajímala ho především díla malíře a řezbáře Jana Satiny. V místní restauraci jsme se rovnou i naobědvali, děti si pohrály na hřišti a pokračovali jsme dál. V 15 hodin jsme dojeli do cíle. Iva s rodinkou už byla na místě a vybalovala. K večeru mě Raďa vytáhl na malou procházku na rozhlednu Terchovske srdce. Šli jsme rovnou od chaty přes les a louku a za 20 minut jsme tam byli. Zpátky jsem měla trošku strach z medvědů, dívala jsem se za každý strom a keř, jestli tam náhodou nějaký méďa nečíhá. Přečetla jsem si, že v případě setkání s medvědem se má zůstat stát na místě, mluvit klidným hlubším hlasem a počkat, až se vzdálí. Kdyby na nás medvěd z nějakého důvodu zaútočil, máme prý ze sebe dělat mrtvého, lehnout si obličejem k zemi a rukama si chránit šíji. Medvěd si nás prý jen očichá a jakmile vycítí, že pro něj nepředstavujeme nebezpečí, většinou odejde. No snad to v praxi nikdy nezažiji.

Pondělí – Jánošíkovy Diery

Pondělní výlet do Dier se konal beze mě a Verunky, kterou trápila rýma a kašel. Byla úplně marná, odpoledne dokonce 3 hodiny spala.

Tento výlet popsal Raďa: Auto jsme nechali za 3 eura na parkovišti Biely Potok a vyrazili po modré turistické značce. Na Podžiaru jsme doplnili tekutiny a posvačili. Někteří experti (Ondra a Jája) si museli šáhnout na elektrický plot ohraničující malé stádo oveček i přes upozornění, že to není dobrý nápad. Dále jsme pokračovali na Horné diery až k rozcestí Pod Pálenicou. Někde uprostřed jsme viděli koupající se velrybu aneb Vlastíka, jak se nahý koupe v tůni . A udělal to jen za deset piv, hoho! Cesta dolů po zelené byla docela náročná a prudká. Ondra i Jája toho začínali mít dost. Na Podžiaru jsme opět dali pivko a snědli zbylé koláčky – a nikdo už neříkal, že to není dobré. Cestou dolů se tatínkové změnili v koníčky „hyjé hyjé“, protože naše ratolesti sotva pletly nohama. Ondra byl tak marný, že sotva jsem ho dal do auta a zabouchl dveře, tak v tu chvíli spal.

Diery se nám líbily, hlavně ty úzké chodníky a žebříky nad padající vodou. Trochu jsme se báli o Ondru a Jáju, kteří to šlapali po svých, ale vše jsme zvládnuli a dětem se tam líbilo.

Úterý – Hřebenovka z Vrátnej doliny

V úterý jsme chtěli využít pěkného počasí a vyrazili jsme na hřebeny. Sice předpověď hlásila i bouřky, ale věřili jsme, že se nás to týkat nebude. Auto jsme nechali na konci Vrátnej doliny a v 9:30 vyjeli osmimístnou kabinkovou lanovkou nahoru pod Snilovské sedlo. Za pár minut jsme tak zdolali 750metrové převýšení. Nějak nám však nedošlo, že tento výškový rozdíl budeme muset i sejít pak dolů. Nahoře docela dost foukalo, a tak jsme na sebe navlékli bundy a čepice. Raďovi tento silný vítr odfoukl kšiltovku – to byla tragédie, o které se pak celou cestu mluvilo Vydali jsme se po červené značce na Chleb a Hromové. V dálce bylo vidět rychle se blížící bouřkové mraky. Raďa nás hnal dopředu, nikde nechtěl zastavovat. Kousek před Poludňovým grúněm nás zahalil mrak a začalo kapat. Odbočili jsme dolů na žlutou značku. Sešup to byl prudký, nebyla to žádná sranda. Navíc se rozpršelo a bláto a tráva začaly klouzat. Na chvíli jsme se schovali v lese, ale pak jsme se rozhodli, že nemá smysl vyčkávat, že to může trvat i docela dlouho. V dešti jsme došli k chatě Na Grúni. Škoda toho počasí, venku kolem chaty to vypadalo pěkně, hřiště, posezení, tak snad někdy příště. Ani jsme se zde nezastavovali a pokračovali dál po žluté zpět k autu. Děti jsme už střídavě museli nést za krkem, kameny klouzaly a cesta to byla už opravdu dlouhá a náročná. Dole u auta svítilo sluníčko a vůbec nic nenaznačovalo, že na hřebenech panuje takový nečas.

Středa – Terchová, socha Jánošíka

Na středu jsme si naplánovali oddechový den a vyrazili jsme jen do centra Terchové. Nejdřív jsme vyšplhali k soše lidového hrdiny a zbojníka Juraje Jánošíka, nejslavnějšího rodáka z Terchové. Socha je 7,5 m vysoká a je vyrobená z ocelového plechu. Pak jsme pokračovali kolem místního aquaparku k resortu Drevenice Terchová. Cestou nás zaujala nově vybudovaná naučná stezka – Medvedí chodník. U penzionu Vršky jsme si udělali přestávku – děti využili dětské hřiště a Raďa si šel do místního domácího pivovaru Vršky koupit dvoulitrovou flašku se zlatavým mokem. Na oběd jsme zašli do Jánošíkovy koliby a dali si zde tradiční halušky, střapáčky a pirohy.

Čtvrtek – dětská herna v Žilině

Čtvrteční den byl už od rána pěkně upršený. Na vycházku to nevypadalo, a tak jsem vymyslela, že bychom děti mohli vytáhnout do nějaké herny. Zamířili jsme do Žiliny do „světa opičinek“ – zábavního centra Kongo. Na děti tady čekala multifunkční prolízačka, skluzavky, trampolíny, horolezecká stěna, nafukovací hrad, různá vozítka a plno dalších her a hraček. Strávili jsme tu 2 hodinky a bylo opravdu těžké odsud děti odtáhnout Ty naše opičky by tam řádily klidně celý den.

Pátek – Stará Bystrice a rozhledna Bobovec

V pátek jsme autem vyrazili do Staré Bystrice. Naším cílem byla rozhledna Bobovec, na kterou jsme došli po žluté značce. Krpál nahoru to byl docela strmý, samé serpentinky. Za odměnu ale děti na rozhledně našly nějaké sladkosti. Po svačince jsme pokračovali dál po žluté a delší okružní cestou jsme došli zpět do Staré Bystrice. Na náměstí jsme si prohlédli Slovenský orloj. Jde o největší dřevěnou sochu a také první orloj na celém Slovensku. V místní hospůdce jsme si dali oběd, chvíli si pohráli na hřišti a jeli do chaty balit.

Ubytování

Ubytování jsme hledali v Terchové, která se nám zdála nejlepším východiskem na naše výlety. Nakonec jsme vybrali krásnou dřevěnici (Chata Danka 2) na polosamotě u lesa, v osadě Ivanovci, 1 km od Terchové. Byla to perfektní volba, jak už díky výše zmíněným výhledům na hory, tak díky zahradě s trampolínou, houpačkami a skluzavkou. V přízemí chaty se nacházela kuchyně s obývákem, WC a koupelna a nahoře v patře 3 ložnice s celkem 8 lůžky. K dispozici byl venku ještě krytý přístřešek s posezením a další altánek s grilem.

Více fotek najdete v galerii zde.