Cadier en Keer - procházka v lese za Maastrichtem

Myšlenka na procházku v lesích pod městečkem Cadier en Keer vznikla na vyhlídce u jednoho z objektů pevnosti Eben Emael. Tento bunkr se tyčí na kopci hned nad zdymadlem v místě, kde Albert kanál odbočuje od Mázy a kopíruje Belgickou hranici. Z vyhlídky je krásný výhled na údolí Mázy a samozřejmě na protilehlé kopečky. Ty jsou pokryty lesy a mě bylo jasné, že tam bude fajn. Během plánování jsme ještě chvíli uvažovali o Gronsveldu jako východišti, ale mě pak přišlo jednodušší jet nahoru do Cadier en Keer. Tam jsme zaparkovali u místního obchodu kousek od kostela.

Náš obvyklý cíl, a to unavit děti, se tentokrát podařil na výtečnou. Bohužel vedlejším efektem bylo, že i nám to více než stačilo. Nejspíše stárneme, protože celkově to mohlo být zhruba 8 kilometrů.

Z Cadieru jsme vyrazili po žluté turistické značce. Ze začátku to nebylo nic moc, ale pak jsme sklouzli do docela pěkného údolí. Přešli jsme malebnou pastvinu s krávami, potkali koně, fotili houbičky, …

Kousek nad Gronsveldem jsme zabočili na skalní vyvýšeninu s pěknou hájenkou „Huis de Beuk“. Před ní je lavička s pěkným výhledem. Zrovna tam byl nějaký místní správce, a tak nám ukázal i vnitřek .  

V lese rostly zajímavé houbičky, a tak si je Marťa musela vyfotit. Cesta zpět byla dlouhá s nekonečným přívalem otázek „Kdy už tam budeme mamiííí?“. Hlavně Ondra už mlel nejen pusou, ale i nohama, a tak koník zařehtal a tatínek byl osedlán. Martě nezůstal úsměv na tváři moc dlouhou dobu, protože Verča byla neodbytná, a nakonec si vydobyla pěknou klisničku. Hyjé koníci, hyjé. Procházka byla fajn, a kdyby byla o třetinu kratší, tak by byla ještě lepší.