Terril Waterschei Genk

Provincie Limburg (Belgie a Nizozemí) je známá těžbou černého uhlí, po které tu však většinou zůstaly už jen haldy hlušiny, staré těžební věže, … Ve vlámštině se tato halda jmenuje „terril“. V mnoha případech jsou z těchto hald chráněné krajinné oblasti a v jejich blízkosti je často nějaké důlní muzeum, jak je to v případě Beringenu, Blegny či C-mine v Genku. Muzeím jsme se zatím vyhýbali, protože Marťa mi moje plány úspěšně sabotuje, ale na pár kopců jsme už vylezli . Prvním z nich byla halda právě v Beringenu, a poté halda Connecterra u Maasmechelenu. Na řadě byla hlada u Genku nazvaná Waterschei, na kterou se mi však dlouhou dobu nedařilo moji rodinku přesvědčit. Až dnes! Tato halda je od nás zhruba čtyřicet minut, během kterých jsem si párkrát vyslechl, že to nestojí za to … a proč tam jedeme …? No znáte to, když vytáhnete rodinku někam jinam než do ZOO nebo na dětské hřiště. Příjezd na místo nám trochu zkomplikovalo fotbalové utkání, které se hrálo večer v přilehlé KRC aréně. Po vysvětlení pořadatelům, že nejdeme na fotbal, ale na nějaký kopec si asi řekli „to jsou blázni, asi je raději pustíme …“ a nechali nás zaparkovat zadarmo . Přístup k haldě byl z parkoviště jednoduchý a opravdu za chvíli jsme byli na úpatí a po zhruba čtvrthodině funění na první z nich. Docela hodně tam foukalo, ale výhled stál za to, protože sluníčko bylo hodně nízko a prosvítalo pěkně mezi mraky. Cestou nazpět jsem si ještě sám odskočil na vyšší, ale zato prudší haldu, ze které byl ještě parádnější výhled. Procházka zhruba na hodinu a půl nám úplně stačila. Terril Waterschei splnil naše očekávání a nejenom mě se tam nakonec líbilo .