Sint Truiden

Výlet do Sint Truidenu byl první, kdy jsme nevyrazili sami, ale měli jsme společnost – Peťu a Jarku s dětmi . Byl to jeden z těch krásných slunečných dnů, který oznamoval, že zima už je pryč a nastupuje jaro. Dali jsme si sraz na náměstí, kde stojí radnice s informačním centrem. Celé náměstí bylo obleženo lidmi na zahrádkách, ale my jsme měli jiný cíl, kterým byla Abdijtoren (The Abbey Tower). Poté jsme se šli ještě projít na chvíli za město do přírody na stezku známou jako Speelvogelqueeste.

Výšlap na vrchol věže kostela nám dal docela zabrat (je 65 m vysoká). Myslím však, že nejvíc Jarce, která nesla jejich malého Ondráška . Výhled byl famózní a mohl být ještě lepší, protože jsme se později dočetli, že věž byla daleko vyšší. Kostel však podlehl velkému požáru a přišel o část věže a celou kostelní loď. Na památku hlavní části kostela vztyčili v jeho místě vysoké sloupy. Vstupenky na věž jsme mimochodem koupili v informačním centru. Dostali jsme pin kód ke vstupu, který byl dobrý i pro kryptu, která náležela ke kostelu. Tam jsme však nešli.

Poté, co jsme slezli z věže, tak jsme obkroužili náměstí a přemístili se auty kousek za nádraží, kde začíná Speelvogelqueeste. Tato stezka prochází ze začátku třešňovým sadem a zhruba v polovině má dětské hřiště ve stylu zkoumání přírody. Pro nás dospěláky tam bylo vysvobození v podobně lavičky, ze které jsme pozorovali naše ratolesti jak dovádějí. V blízkosti byl menší rybník trochu zarostlý rákosím a to bylo něco pro naše experty. Párkrát už to vypadalo, že někdo skončí ve vodě . Zdálo se, že štourání se ve vodě klackem, je nejlepší zábava na světě. Až se probudil malý Ondra, který tu dobu prospal, tak jsme vyrazili zpět domů.