Výlet na Velký Javorník

Během velikonoční dovolené jsme si s Marťou vyhradili dva dny jen pro sebe, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Přijela Lenka s dětmi a my jsme tak vyrazili jen na jednodenní túru se zakončením na Velkém Javorníku. Už z roku 2013, kdy byl Velký Javorník posledním nepočítaným vrcholem Beskydské Sedmičky a já jsem tama procházel, maje posledních pár kilometrů do cíle, jsem věděl, že tam je pěkná rozhledna. Po notné dávce přemýšlení jsme se rozhodli, že autem zajedeme do Frenštátu pod Radhoštěm, tam necháme auto a vlakem se přesuneme do Hostašovic. Po červené turistické trase jsme plánovali projít celé Věřovické vrchy (Trojačka, Huštýn, Krátká a Velký Javorník) a sejít zpět po zelené k autu.

Cesta do Frenštátu byla pohodová a za hodinu a čtvrt jsme byli na místě u vlakové zastávky ve městě. Cesta vlakem trvala přibližně dvacet minut a byli jsme ve výchozím bodě naší túry. Počasí bylo takové normální jarní – slunečno, větrno a zima. Za celou dobu jsme toho moc nenamluvili, spíš jsme funěli po hřebeni z kopců do kopců a vychutnávali ten klid :-) .

Téměř až k Velkému Javorníku jsme nepotkali skoro ani živáčka, jen jednu bandu turistů a dva cyklisty. Na Javorníku však bylo přelidněno a docela mě překvapila spousta běžců, běžkyň a párů s holemi, jak funí do toho prďáku. Vylezli jsme na 26 metrů vysokou rozhlednu z roku 2013, dali rozhlednovou pusu a pokračovali dolů.

Chtěli jsme celý den zakončit v nějaké stylové restauraci a nakonec jsme měli štěstí, protože jsme narazili na penzion a restauraci Rekovice. Měli tam plno, ale jedno místečko jsme našli :-) . Já dal něco sladkého a zapíjel to točeným Birelem a Marťa dala něco pořádnějšího. Líbilo se nám tam, mě hlavně to velké okno přes celou stěnu :-) . Před restaurací bylo pár stánků a vypadalo to na nějaký dětský den. Já jsem si tam koupil dvě láhve piva z Žebětínského pivovaru – 15° IPA a 12° Red ALE. Dali jsme si je až doma a byly výborné. Cesta k autu od restaurace byla ve znamení Lvíčkova výškového kvízu naopak podél skokanského můstku a necelého kilometru po modré turistické značce. Výlet se náramně vydařil, fyzicky jsme se sice trochu zničili, ale psychicky jsme načerpali nové síly na ty naše dva raubíře :-) .