Antelope Canyon, okolí Page a Monument Valley (5.den)

Na dnešek jsme měli původně naplánovanou plavbu na raftu po řece Colorado. Byl by to určitě hezký zážitek, ale spíš v létě, teď bychom tam zmrzli. Navíc dny už jsou krátké a my jsme chtěli dnes stihnout ještě Antelope Canyon a Monument Valley.

Antelope Canyon patří mezi nejfotogeničtější skalní soutěsky světa. V některých starších atlasech se ukrývá pod označením Corkscrew, a na mnoha mapách není vyznačena vůbec. Jsou pro ni charakteristické spirálovitě broušené stěny a odrazy slunečního svitu v nich den co den rozehrávají tajemnou hru neustále se měnících světel a stínů. Nejúžasnější podívaná probíhá kolem poledne, kdy zvědavé paprsky slunce svítí do úzké trhliny kolmo. Pod tímto úhlem vyniknou všechny ostré hrany, žlábky a prohlubeniny v červeno-oranžově-žlutém pískovci nejlépe.

V městečku Page působilo víc společností, které nabízely průvodcovké služby v tomto kaňonu. Území totiž patří Indiánům, a není možné se tam vypravit bez doprovodu. V motelu nám doporučili společnost Chiefa Tsosieho, která byla přímo přes cestu a kde jsme mohli uplatnit slevu 10%. Vybrali jsme se prohlídku v 10:30. Cesta jejich džípem trvala cca 15 minut a poslední míli vedla suchým řečištěm, kterým se v době dešťů valí přívaly vod, které prošly soutěskou a podílely se tak na jejím prohloubení. Během prohlídky jsme si poslechli něco o místní historii, geologii a kultuře Navajo Indiánů a mohli obdivovat, jak slunce pronikající uzoučký štěrbinami soutěsku osvětluje.

Po návratu do Page jsme si ještě zajeli k přehradě Glen Canyon Dam. Prošli jsme se po mostě nad hrází, a pak jsme ještě udělali pár fotek z vyhlídky nad přehradou, ze které jsme viděli skoro celé Lake Powell.

Měli jsme dobrý čas, a tak jsme vyrazili do Monument Valley (cca 120 mil). Těšila jsem se, že tu stihneme i západ slunce. Už po cestě se nám postupně odkrývaly pohádkové skalní útvary známé z westernů a reklam tabákových firem – překrásná scenérie vzniklá erozí. Nejkrásnější a také nejtypičtější pohled byl již hned za placenou bránou (vstupné $5). Dostali jsme mapku a rozhodovali jsme se, zda se vydáme až přímo mezi monumenty. Vedla tam totiž už jen nezpevněná cesta (okruh 17 mil), která hodně připomínala „autokrosovou" projížďku. Šli jsme do toho :-) Bylo to trošku dobrodružství, ale opravdu to stálo za to. Monumenty i krajina kolem se v zapadajícím slunce nádherně zbarvovaly. Počkali jsme, až slunce úplně zapadlo. Co dál? Asi bude nejlepší přemístit se co nejblíže Grand Canyou a další den si projet vyhlídky, které jsme v úterý nestihli. Podle mapy jsme se rozhodli jet do Tuba City (zdálo se jako větší městečko, a určitě tu najdeme nějaký nocleh). Viděli jsme však jen jeden motel, takže jsme pokračovali až do Cameronu, kde motelů bude určitě víc. Ani tady jsme nepořídili o moc líp – opět jen jeden motel, ale vypadal moc pěkně. Trošku jsme se báli ceny, ale $75 za luxusní pokoj a v této lokalitě bylo nakonec adekvátních.