Projížďka na koloběžce do Hoge Kempen

I když už v Belgii žijeme docela dlouho, vždy mě překvapí, jak je pěkná. Tedy alespoň tady ten náš kout zvaný Limburg. Počasí bylo tak akorát na projížďku, a tak jsem kolem čtvrté vyrazil směrem na Lanaken s cílem dojet k brandtoren Heiwijk. Kolo jsem nebral, protože jsem si chtěl pořádně máknout na kolobrndě. Vzal jsem s sebou i kelímek a bandasku na ostružiny. Právě začínají zrát a my opravdu milujeme ostružinovou marmeládu. V neposlední řadě jsem se chtěl stavit na zmrzlině v mém oblíbeném zmrzlinovém ráji Ijsparadijs v Bessmeru.

Hned za Kesseltem jsem našel už dozrálé ostružiny na cestě pod Kamenem a nasbíral jsem zhruba půlku bandasky. Pak už jsem jen valil, pokud se dá koloběžkovému tempu cca 20 km/h tak dá říkat. Limburg je protkaný sítí cyklostezek a samozřejmě spoustou dalších zpevněných cest, takže tu je opravdu paráda jezdit. Docela mě překvapilo, jak pohodové a pěkné to bylo u Aspermansvijver.

Pěkný výhled poskytovala i stezka podél Kikbeekbron. Kolem cest bylo plno ostružin, ale většinou byly ještě nezralé, takže možná příští týden. K rozhledně jsem nakonec nedojel, protože u vstupu do lesa, ve kterém měla být, byla cedule s nápisem „Verboden toegang“ a „Rustzone“. Cesta do Bessmeru mi utekla jak voda a já jen doufal, že budou mít ve zmrzlinárně otevřeno. Naštěstí měli, a tak jsem si dal mojí oblíbenou yogurt bosvruchten a višňovou, a byl jsem v sedmém nebi. Kousek za Gellikem jsem jel kolem ostružinové „plantáže“, a tak jsem dotrhal bandasku a půlku druhé. Nevím jak to je možné (jestli rostou na hnoji ), ale bylo jich tam opravdu hodně a Belgičani to netrhají.

Celkově jsem ujel 44 km a doma jsem byl v devět. I když bych řekl, že po koloběžce musí bolet převážně stehna, následující ráno mě bolela lýtka. Vyjížďka byla super, mise byla splněna a z natrhaných ostružin byly skoro tři sklenice výborné marmelády.