Kokořínsko 22.-29.7.2017

Na letní prázdniny jsme měli naplánované dvě týdenní dovolené. První v Čechách v krásném kraji Kokořínska s kamarády a jejich dětmi a druhou v Itálii s rodinou. Pro tu první jsme vybrali penzion U Kopyta v Pavličkách nedaleko Doks a Máchova jezera.

Sobota – příjezd do Pavliček

Do penzionu jsme dorazili jako poslední až kolem 18. hodiny. Sice jsme vyráželi dopoledne v 11 hodin, ale na dálnici D1 asi 40 km před Prahou jsme ztvrdli skoro 2 hodiny na místě a další hodinu jsme jen popojížděli. Zbyl na nás pokoj s dvoupatrovou postelí, ale to našim dětem vůbec nevadilo. Lehce jsme vybalili a šli jsme se projít po okolí.

Neděle – Cinibulkova naučná stezka

Vyrazili jsme autem na oběd do Mšena a pak si dali sraz s ostatními na parkovišti u koupaliště. Odsud se naše banda v plné sestavě vydala po Cinibulkově naučné stezce. Jde o 9 km dlouhý okruh s pěti zastaveními, na kterých se dozvíte zajímavosti o Mšeně, jeho historii a o přírodě kolem Vás. Stezka byla pro děti malým dobrodružstvím Čekaly nás různé skalní útvary, kamenné schody, prolézání skalními bludišti, vyhlídky – to všechno je moc bavilo. Nejvíc nám ale asi v hlavě utkví uměle vytesaná jeskyně Obraznice, kam jsme se schovali před bouřkou a deštěm a kde jsme strávili určitě hodinku a něco. Svítili jsme si mobily, pouštěli dětské písničky a udělali si tam super diskotéku.

Vzhledem k tomuto zdržení jsme pak náš výlet u hájenky Na rovinách zkrátili a odbočili na modrou značku. Skal už bylo dost. Čekala nás příjemná procházka lesoparkem Debř, kde bylo také spousta zajímavostí (altánek ve tvaru muchomůrky, pomníček věnovaný Janu Husovi, přírodní divadlo, skalní byty, model hradu Kokořín…).

Došli jsme ke hřišti u parkoviště a všechny děti měly ještě dost sil, aby si tu zablbnuly. Raďa vyrazil ještě na náměstí, kde stojí vyhlášená cukrárna a kde nám všem chtěl za odměnu koupit zákusky. Bohužel vzhledem k pozdní hodině už na nás ale nic nezbylo:-(.

Pondělí – Čertovy hlavy a Mělník

Dopoledne jsme opět všichni spolu vyrazili do Želíz, odkud vedla modrá značka k Čertovým hlavám. Jsou to asi 9m vysoké skalní reliéfy dvou obřích (čertovských) hlav, které do pískovce vytesal v letech 1841–46 sochař Václav Levý. Na děti tu čekalo překvapení – měly ve skalách hledat ukrytá lízátka. Všichni našli a byli spokojení.

Pak jsme se vydali po modré ještě kousek dál k jeskyni Klácelka. I tady byly k vidění další sochařské výtvory V. Levého. Potom jsme sešli dolů k hlavní silnici a po modré a zelené došli zpět k autu.

Zavolali jsme Lence a domluvili jsme se s ní, že se za ní pojedeme podívat do práce do Mělníka. Chvilku jsme pokecali a vyrazili ještě do centra na oběd a na vyhlídku na soutok Labe a Vltavy. Náš výlet jsme zakončili v cukrárně na zámku zmrzlinou a zákusky.

Úterý – výcvik na koních na jízdárně a hrad Bezděz

Na úterní dopoledne jsme se domluvili s paní domácí, že nám (dětem) půjčí svoje koníky. Nejdříve jsme si mysleli, že to bude spíš pro naše starší děti, ale i Jožinek a Kryštůfek se na koních vystřídali. Každý strávil v sedle skoro hodinku. Koně jsme vodili my dospěláci kolem dokola na jízdárně u penzionu a paní domácí dávala dětem různé úkoly – změnit posed, mávat rukama, hladit koníka vpředu na hřívě, protahovat balonek pod kolenama apod. Děti i my jsme byli nadšení.

Odpoledne jsem zase všichni spolu vyrazili na hrad Bezděz. Cesta z parkoviště na hrad byla strmá, ale dětem to vůbec nevadilo. Skákaly po kamenech a vyhýbaly se tak „lávě“, která podle nich tekla shora z hradu. Hrad jsme si prohlédli samostatně bez průvodce. Na II. nádvoří děti zaujal rytířský spolek, který tu představoval svoji výstroj a výzbroj. Mohly si i něco vyzkoušet a do ruky vzít pravý meč. Prohlídku jsme zakončili výstupem na věž, která měří 34 metrů. Byl odsud nádherný panoramatický výhled do kraje. Než jsme nasedli zpět do aut, tak jsme ještě pobyli na dětském hřišti u rybníka.

Středa – Pokličky a hrad Kokořín

Opět téměř všichni jsme vyrazili na Pokličky. Auto jsme nechali na lesním parkovišti mezi Vojtěchovem a Kokořínem a vyrazili údolíčkem po modré značce. Cestou jsme sbírali hříbky a stavěli domečky pro skřítky. Z modré jsme odbočili na zelenou a došli k části Cinibulkovi naučné stezky, kterou jsme v neděli už nezvládli. Prohlédli jsme si Faraona a u Obří hlavy a Žáby jsme si udělali delší přestávku. Zašli jsme se taky podívat k Průsečné skále, kde švédští vojáci za třicetileté války vytesali ve skále hlubokou vozovou cestu, aby se lépe dostali k tábořišti. Po modré jsme se pak vraceli pomalu k autu. Tato část cesty už nás moc nebavila, bylo to už pro děti docela dlouhé a nezajímavé. Na konci na nás pak čekali Pokličky a schody dolů k autu. Domluvili jsme se, že náš dnešní výlet protáhneme ještě na hrad Kokořín. Opět jsme zamířili za vyhlídkou na věž, ale byly z ní vidět jen okolní lesy.

Odkazy na mapy:

Čtvrtek – projížďka na koních, rozhledna na Vrátenské hoře a pivovar Lobeč

Na dopoledne jsme si zase domluvili koníky. Tentokrát jsme šli na procházku mimo areál penzionu. Dcera naší paní domácí nás vedla po asfaltce Čapským dolem. Jedna skupinka dětí se vezla cestou tam a druhá cestou zpět (každý půl hodinky). Byla to docela sranda, protože někteří neposlušní koníci zastavovali u keřů a malých stromků a baštili větve s listím.

Odpoledne si naše rodinka udělala výlet na rozhlednu na Vrátenské hoře a do parostrojního pivovaru v Lobči. Ostatní jeli do Doks a k Máchovu jezeru. Navečer jsme se opět sešli u penzionu a na zahradě oslavili Jasmínčiny narozeniny.

Pátek – na kole na vyhlídku Čap

Dopoledne jsme si od Ivy půjčili kola a jeli znovu do Čapského dolu. Po 2 km jsme z kol sesedli, zamčeli je u stromu v lese a po zelené značce jsme se vydali vzhůru do kopce. Na vrcholu Čap se na okraji skály zvedá tzv. Čapská palice – 6 m vysoký skalní kyj ze železitého pískovce. Je odsud nádherný výhled na vrchy v okolí Dubé a taky na České středohoří.

Na oběd jsme jeli do Doks a s ostatními jsme si dali sraz ve sportovně-rekreačním areálu Vrchbělá, který byl nedávno vybudován v bývalém vojenském výcvikovém prostoru. Naším hlavním cílem tady bylo dětské hřiště a rozhledna.

Sobota – cesta zpět se zastávkou v Tuklatech

Ráno jsme dobalili a po 10. hodině odjížděli domů. My jsme se ještě cestou zastavili na návštěvě u kamarádů v Tuklatech a do Prostějova jsme dojeli až po 18. hodině.

Více fotek najdete v galerii zde.