Nassfeld

Vzhledem k tomu, že nejsem vůbec plážový povaleč, tak jsem jako přídavek po letní dovolené v Itálii naplánoval zastávku v horách. Cílem bylo podívat po dlouhé době do pořádných kopců a ukázat dětem nějaké skály. Nejdřív jsem se díval na masív s Jôf di Montasio, který byl kousek od dálnice a svojí výškou poskytl jistotu pořádných skal. Chtěl jsem vyjít na sedlo Sella Somdogna a na přilehlý kopec Jof di Sompdogna. Nakonec to dopadlo jinak, protože jsme v přilehlých vesnicích nenašli na poslední chvíli vhodné ubytování. Jediné, co jsme našli, byl rodinný pokoj v horském hotelu Al Gallo Forcello nacházející se téměř na hranici mezi Itálií a Rakouskem u známého lyžařského střediska Sonnenalpe Nassfeld.

V sobotu ráno jsme se v kempu Mediterraneo sbalili a vyrazili směr Pontebba, kde jsme měli odbočit z dálnice a vydat se po klikatých serpentinách až do sedla Nassfeld. Vzhledem ke kolonám na italské A4 jsme to vzali po tamních okrskách a na dálnici se opět napojili v Udine. Serpentiny z Pontebby byly docela výživné a chvílemi jsem uvažoval, jestli tam může jet něco většího než osobní auta. K hotelu jsme dojeli zhruba kolem druhé hodiny. Moc jsme se nezdržovali a po krátké přípravě jsme vyrazili do kopců. Měli jsme na výběr dvě možnosti. Buď zkusit vyjít na Däumling nebo na opačné straně Madritschen.

Vybrali jsme si Madritschen a dobře jsme udělali, protože podél turistické trasy museli nedávno udělat pěknou dětskou stezku o tamních skřítcích Madritschanech. Počasí bylo trochu nevyzpytatelné. Chvílemi zamračeno a větrno a v dálce to vypadalo na pěkný déšť, který se sunul naším směrem. Nakonec se to nějak umoudřilo a nespadla na nás ani kapka a místo toho svítilo sluníčko. Když jsem myslel hory, tak jsem počítal s nějakou pěknou stezkou, ale skoro po celou cestu nahoru jsme šli po normální kamenné „traktoračce“. Zpět to bylo trochu lepší, protože jsme věrně kopírovali dětskou stezku, která vedla i po vedlejších chodníčcích.

Nahoře jsme se chvíli slunili na odpočívadle s výhledem na Creta di Pricot a popíjeli vrcholové pivo. Na druhé straně kopce Madritschen se nachází další dětská stezka – nejspíš pro ty, kteří nahoru vyjedou lanovou. Jednalo se o okruh kolem horského jezírka se spoustou zábavy pro děcka. Dalším dětským lákadlem bylo hřiště přímo u dojezdů lanovek. Nechyběla samozřejmě stylová horská restaurace, která završovala docela velkorysou nabídku zdejších atrakcí/služeb.

Tím, že bylo kolem páté hodiny, tak jsme se na dětský okruh nevydali a místo toho jsme spekulovali, jak se dostat zpět k hotelu. Chvíli jsme se koukali po místní bobové dráze. Bohužel jsme se však mylně domnívali, že vede až dolů do Tröpolachu. Variantu s lanovkou do Nassfeldu jsme též vyhodnotili jako zbytečnou. Bylo pěkně a za ušetřené peníze jsme si raději dali pořádnou večeři v hotelu. Dolů to šlo samozřejmě o trochu lépe než nahoru. Prošli jsme všechna zastavení po dětské stezce, které jsme cestou nahoru minuli a kochali se krásnými výhledy na okolní kopce. Na loukách se pásli koně a krávy a doplňovali tak ideálně horská panoramata. Párkrát jsme slyšeli i sviště, a nakonec to byla Verča, která uviděla jednoho z nich jako první .

Odkazy na mapy:

V hotelu nás příjemně překvapila obsluha svojí češtinou, a tak to bylo hnedle lepší . Na večeři jsme si dali pizzu – byli jsme stále v Itálii, a tak to chtělo ten italský pobyt zakončit nějak stylově. Abych nebyl i k blízkému Rakousku skoupý, tak jsem si dal dvě rakouská pivka. Výsledkem bylo, že jsem šel spát s dětmi . Rodinný pokoj byl fajn, se dvěma pokoji a koupelnou.

Ráno jsme se rozloučili s Itálií a vyrazili dolů do Rakouska po mnohem lepší cestě (než ta včerejší) směrem na rozhlednu Pyramidenkogel, a poté dál do Čech.