Na běžkách z Ovčárny na Červenohorské sedlo a zpět

O vánočních prázdninách jsme stihli vyrazit i na běžky. Děda Jirka vzal všechna svoje vnoučata do herny v Olomouci a my s Raďou jsme tak měli volný den. Naplánovali jsme si výlet na běžkách. A kam jinam bychom mohli jet než přece na Praděd! Nechtělo se nám bůhvíjak brzy vstávat, a tak jsme z postele vylezli až kolem 8. hodiny a tím pádem jsme tak akorát stíhali kyvadlo v 10 hodin z Hvězdy. Raďu trošku zaskočilo, že parkoviště na Hvězdě už bylo beznadějně plné, ale hodný pan hlídač nám poradil parkoviště v Karlové Studánce u Hubertusu, odkud také jezdí autobus nahoru na Ovčárnu. Úplně náhodou vedle nás zaparkovali kamarádi z Olomouce! Cestou autobusem nahoru jsme si pěkně popovídali. Oni měli v plánu jen Švýcárnu a pár koleček u Kurzovky. U Ovčárny jsme potkali další kamarády z Prostějova, kteří sem s dětmi přijeli na sjezdovky. Super, jak je ten svět malej Počasí bylo nic moc, ale sníh mi vyhovoval. Do kopce mi to nepodkluzovalo a dolů z kopce mi to krásně jelo. Musím pochválit mého servismana Na Švýcárně jsme byli zhruba za 40 minut, udělali fotku s kamarády a rozloučili se. Pokračovali jsme dál na Červenohorské sedlo a byli jsme tam taky překvapivě rychle za dalších 40 minut, tedy ve 12 hodin. No jo, však to bylo většinou z kopce. V nejprudších sjezdech kousek za Švýcarnou jsem měla docela bobky, ale ten adrenalin stál za to. V protisměru jsme potkávali docela dost lidí. Jsou to ti, co si přivstali a jdou už zpátky? Nebo to jsou ti, co vyráží ze sedla? Tak nebo tak, na horách je krásně, tak proč si sem nezajet, že? Na sedle bylo ještě horší počasí než na Ovčárně, hodně foukalo, a tak jsme se šli schovat a najíst do hotelu. Po 13. hodině jsme vyrazili nazpátek s vidinou dezertu v podobě borůvkových knedlíků na Švýcárně. Trošku jsem se bála, jak mi to do kopce pojede, ale měla jsem nějak hodně energie a vůbec mi nepřišlo, že bychom nabírali nějaké výškové metry. Cestu jsme si trošku zkrátili a U Výrovky jsme odbočili na modrou turistickou značku, která vedla k Petrovce. Na Švýcárně však bylo úplně narváno, lidi stáli i v chodbičce a nás chuť na knedlíky nějak přešla. Pokračovali jsme dál a nakonec zakotvili v restauraci na Ovčárně. Dali jsme si kafe a nealko pivo a v 15:30 jeli kyvadlem dolů.