Letecké a vojenské museum v Bruselu

V Belgii máme zimní počasí, což znamená teploty okolo pěti stupňů, spoustu přeháněk různého druhu a nikdy nepřestávající vítr. Takovéto počasí je ideální na všemožné in-door aktivity, a tak jsme na tento víkend vybrali letecké a vojenské muzeum v Bruselu. Pokukoval jsem na něj od samého začátku našeho pobytu v Belgii, až Marťa přišla sama s tím, že se tam vydáme. Vyrazili jsme docela pozdě, ale byla neděle, a tak jsme si ji chtěli udělat na pohodu. Auto jsme zaparkovali na druhé straně muzea, protože hlavní parkoviště už bylo plné. Nejdříve jsme šli do haly s letadly, kde byla strašná zima . Líbily se nám úplně nejstarší dřevěná letadla, a pak vrtulníky. Prohlídku jsme zakončili v malé restauraci Cafetaria Sky Café přímo v hale. Spokojenost s expozicí letadel perfektně završila teplá mrkvová polévka – holt v naší rodině se celkový efekt často opírá o nakrmené bříško . V této euforii jsme prolétli rychle další expozice tanků a různých střelných a jiných zbraní. Bylo však vidět, že Verča i Ondra už byli těmi všemi exponáty přehlceni, a tak jsme vylezli na vyhlídkovou plošinu, odkud byl pěkný výhled na celý Brusel.

Při východu z muzea jsme narazili na pojízdný stánek s vaflemi, a tak jsme si hned dali (já jsem se na ně těšil už v letecké restauraci, ale zrovna je tam neměli). Vafle byly výborné. Já je mám rád jen tak suché a děti se nechaly zlákat horou šlehačky (která pak byla téměř všude . Udělat pořádné „Luikse wafel“ je doslova umění. Měly by být na povrchu zkaramelizované, ale zároveň měkké a vláčné uvnitř. My jsme toto umění zatím nezvládli, i když se snažíme. Naším výsledkem vždy bývá chutná vafle, ale většinou tvrdá . To jsem však nějak odběhl.

Den se nám vydařil, jak po naučné stránce, tak i po té gastronomické . V muzeu se mi líbily různé obrazy, sochy a brnění ze středověku. Letecký hangár byl také fajn.