Horní Lipová

Na druhý srpnový týden se naší bandě podařilo zarezervovat celý penzion U Rybníčku v Horní Lipové. Moje malé přispění bylo v podobě žádosti z minulého roku vyrazit do Jeseníků. Zbytek zorganizovala Iva a její babinec .

Výběr penzionu byl výtečný. Pokoje nebyly bůhvíjak velké, ale vše bylo novější a čistě udržované. V přízemí byla velká kuchyň počítající s vícero kuchtičkama a veliká společenská místnost/jídelna. Venku to bylo také fajn, z jedné strany byl potok Staříč a z druhé dětské hřiště, hřiště na plážový volejbal a za barákem ohniště, krb a gril. Počasí bylo po celou dobu fajn a tak jsme si to v Jeseníkách v okruhů přátel užili.

Naše rodinka „vyfasovala“ pokoj Podzimní, který nám na těch pár dní naprosto vyhovoval. Večer jsme stejně seděli ve společenské místnosti, takže ani nebylo potřeba mít děti v odděleném pokojíku.

Celkem nás bylo úctyhodných 29 a z toho víc jak půlka dětí. Z těchto počtů je jasné, že bylo o zábavu postaráno jak během dne, tak i večer a v některých případech i v noci.

Neděle – příjezd

Neděle je docela neobvyklý nástup na dovolenou, ale vůbec nám to nevadilo. Cestu jsme si zpestřili obědem v Pivovarské restauraci v Hanušovicích, kde se nám moc líbilo a jídlo bylo též fajn. O pivě ani nemluvím . Odpoledne probíhalo ubytovávání se v pokojích a v našem případě vítání se po roce se všemi. K večeru jsme se všichni vydali k Lesnímu baru, který je tady tak známý, že tam chodí davy lidí (doslova neuvěřitelné). Dali jsme pár lahváčů a limonád. Někteří si opekli špekáčky na ohni a my s Marťou jsme se olizovali až za ušima z výborných Staroměstských máslových trubiček.

Pondělí – výšlap na Zlatý Chlum

Je těžké domluvit nějaký společný výlet, a ještě těžší vymyslet takový, který se zavděčí i těm nejmenším v kočárcích. Myslím, že se nám to docela podařilo, i když jsme jak „masňáci“ vyjeli až k Čertovým kamenům a tím pádem blízko k našemu hlavnímu cíli, tj. rozhledně na Zlatém Chlumu. Já jsem tam už byl párkrát, ale o nějakých Čertových kamenech jsem vůbec nevěděl, a tak mě výhled z nich nadchl.

Cesta od parkoviště nahoru po modré na rozhlednu byla nekonečná, hlavně po včerejším ponocování a popíjení. Děcka cestou blbla a naši experti se málem zabili . V jednu nečekanou chvíli Ondra švihl klackem a ejhle, ona tam zrovna byla Verčina hlava. Takže ta dostala přímo do čela takovou ránu až to zadunělo. Řvali všichni, ta bolestí, ten druhý, protože nevěděl, co se stalo a všichni kolem nich, protože se nezmohli na nic lepšího. Nahoře už bylo fajn . Rozhled byl pěkný, pivko studené a počasí výborné. Abychom si trasu trochu prodloužili a nešli po stejné cestě zpět, tak jsme se ještě stavili na kafe na Křížovém vrchu. Poté jsme okruh dokončili po zelené a chvíli po silnici až k autu.

Jednu věc musím zmínit. Tou bylo opravdu velké množství různých kapesníků, vlhčených ubrousků a toaleťáků po cestě na rozhlednu. Přišlo mi to jako jít jedním obrovským záchodem. Hrůza. Chápu, že to na někoho může přijít, ale rozhodně nepoužívám vlhčené ubrousky a svoji hromádku zahrabu a nejlépe zakryju velkým kamenem či klackama.

Úterý – výlet údolím Bílé Opavy

Na úterý jsme naplánovali výlet údolím Bílé Opavy. Ze začátku jsme trochu bojovali s cestami, protože byla uzavřená silnice z Videl přímo do Karlovy Studánky, a dále pak se zaparkováním. Počasí bylo ukázkové, a tak na hory vyrazila spousta lidí. My s našimi caparty nejsme „pořádní horalové“, protože ti vyráží na hory ještě před svítáním, takže příjezd po desáté hodině také k dílu trochu přidal. Nakonec jsme nechali auta na Hvězdě.

Cesta údolím Bílé Opavy byla fajn. Bohužel Verča chytla nějaký bacil, takže byla naprosto marná a výlet si vůbec neužila (měli jsme ji nechat doma). Někde uprostřed, Iva, Vlastík a Marťa zachraňovali nějakého pána, který zkolaboval. Výsledkem bylo, že chlapi šli s děckama dál a holky zůstaly u něj dokud nepřišel někdo z horské služby. Nahoře na Ovčárně jsme si dali pozdní oběd a kyvadlem sjeli dolů k autům.

Odkazy na mapy:

Středa – odpočinek

Dnešní den máme odpočinek. Chceme, aby se Verča trochu vykurýrovala z toho moribundusu, abychom mohli zase s ostatními na nějaký výlet. Já jsem si šel ráno zaběhat, a nakonec jsme si to vyběhl až na Smrk a dolů kolem horního a dolního Lesního baru. Na oběd jsme zašli do trochu „hogo fogo“ restaurace Penzion Kovárna. Odpoledne jsme zevlovali a čekali na ostatní až se vrátí z výletů.

Čtvrtek – výlet z Ramzové na Červenohorské sedlo

Verče včerejší odpočinek pomohl, takže jsme se mohli tento den vydat s ostatními na horskou túru. Po dlouhém rozmýšlení jak to celé zorganizovat jsme vymysleli a zrealizovali následující:

• autem jsme sjeli do Jeseníku a zaparkovali jsme kousek od vlakového nádraží
• sedli jsme na vlak a dojeli na Ramzovou
• z Ramzové jsme vyjeli lanovkou na Šerák, kde jsme v chatě Jiřího na Šeráku poobědvali
• po červené turistické značce jsme došli na Červenohorské sedlo (naše rodinka si to prodloužila o odbočku na Vozku)
• z Červenohorského sedla jsme sjeli autobusem do Jeseníku
• chlapi zašli pro auta a vyzvedli ženské a děti na autobusáku

Jedním z nejdůležitějším prvkem celého výletu byl ten vlak. Proto jsme to tak komplikovaně řešili s autem v Jeseníku. Nevěděli jsme, kdy přesně přijedeme a nechtěli jsme tam po celém dni čekat na nějaký spoj do Horní Lipové. Výlet se náramně vydařil, děti jsme pořádně unavili a sebe také (nějak stárneme). Počasí bylo ukázkové.

Odkazy na mapy:

Pátek – procházka Lázněmi Jeseník

Tento den byl opět ve znamení pohody. Sedli jsme do auta a strávili pár hodin v Lázních Jeseník. Prošli jsme si pár pramenů, smočili jsme ruce, nohy v pár korýtkách a tím vyzkoušeli léčebné procedury. Kousek od minigolfu jsme si prošli dětskou naučnou stezku, kde jsme mohli poznávat byliny podle vůně či ztratit se v labyrintu. Marťa chtěla zkusit vyhlášenou kavárnu Sofii, takže jsme si dali pár zákusků a zmrzku. Mě osobně se velmi líbila Ripperova promenáda, která byla pěkně upravená a lemovaly ji krásné stromy. Před odjezdem jsme ještě vylezli na Jižní svah, abychom se mohli mrknout na Kamenné mohyly.

Cestou zpět do penzionu jsem se nechal vysadit v Horní Lipové na odbočce k penzionu. Na rohu se nachází hospůdka Na Růžku, kde podle cedule měli nabízet domácí borůvkové knedlíky (byly nám doporučené). Dal jsem čtyři kousky, zapil je dvěma pivky a byl spokojený jako blecha .

Sobota – výlet údolím ztracených štol

Předposlední den našeho Jesenického pobytu jsme si vymysleli výlet do Zlatorudných mlýnů, které se nachází u Zlatých Hor. Tentokrát jsme příjezd nepodcenili a v poklidu zaparkovali na menším parkovišti. Vedeni Marťou jsme vyrazili po okruhu naučné stezky Údolím ztracených štol. Dětem i nám se tam líbilo. Jako z prvních zastavení bylo „místo, kde voda teče do kopce …“, kde se naši experti už nenechali překecat o zjevném, tj. že ta voda opravdu teče do kopce . Pokračovali jsme dál kolem celého náhonu, a poté dolů až k mlýnům. Na prohlídku jsme nešli, protože jsme neměli vstupenky, a tak děti alespoň chvíli rýžovali zlato a já měl alespoň čas si přečít naučné cedule. Ve vstupní části areálu jsme si dali kafe a medovník a nechali děcka blbnout na dětském hřišti.

Když už jsme byli tak daleko, tak jsme si stanovili i další cíl, tj. rozhlednu na Biskupské kupě. Nejdřív jsme však museli vyřešit naše prázdná břicha. Zajeli jsme tudíž do centra Zlatých Hor, kde se nám líbila restaurace U Radnice, bohužel jsme tam přišli v době, kdy měli naprosto plno. Chvíli jsme pokukovali po dalších restauracích a hospodách v centru, ale nakonec jsme skončili v restauraci Praděd, na který jsme viděli reklamu u cesty. Jídlo nebylo špatné, ale přišlo nám slané a pořád nám bylo líto, že U Radnice měli plno.

Nevím, co to je za nápad chodit po horách s plným břichem, ale plán je plán. Takže jsme vyjeli autem na Petrovy boudy a pěšky šli na Biskupskou kupu, což je zhruba kilometr a něco do kopce. Rozhledna na Biskupské kupě je nově zrekonstruovaná, jen je škoda, že tam výhled hatí rozestavěná barabizna horské chaty.

Odkazy na mapy:

Závěr

Myslím, že jsme si dovču v okruhu kamarádů užili všichni, děti i my. Děti měly s kým po celý den blbnout a my „dospěláci“ jsme mohli večer sedět ve společenské místnosti a hrát nějaké hry. Větišnou to bylo Ligreto, ale zahráli jsme i Aktivity nebo náš oblíbený Slovník.

Jsem zvědavý, co se vymyslí na příště. Já tentokrát žádné zvláštní požadavky nemám .