Letní Alpy kolem Saalfeldenu - 2019

Jak už poslední roky bývá zvykem, tak i tentokrát jsem naplánoval jednu letní dovolenou do Alp. Původně jsme chtěli pobývat někde v údolí Saalbachu, ale poté jsme našli pěkné ubytování kousek od Saalfeldenu am Steinernen Meer. Pension se jmenuje Mosshamhof a nachází se v malé vísce Almdorf východně od Saalfeldenu. Myslím, že to nakonec byla dobrá volba, protože jsme tak byli zhruba ve středu od všech míst, kam jsme se chtěli podívat. Dalším výborným rozhodnutím bylo přizvat Ivu a Vlastíka s dětmi .

Sobota 20.7.2019 – příjezd a večerní koupání

Z Prostějova je to do Saalfeldenu zhruba 550 km a vesměs směrem mimo hlavní tahy k moři. Takže jsme ráno na pohodu vyjeli kolem deváté a jeli jsme celou dobu spolu. Rakouskou dálniční známku jsme koupili na první benzince za hranicemi – samozřejmě za standardní cenu. U nás se na známkách vydělává (Shell), a tak stojí o 4–5 € více než by měly. Cesta dobře odsýpala, a tak jsme byli kolem čtvrté hodiny v cíli. Penzion Mosshamhof je v podstatě farma, kde chovají krávy. Dostali jsme klíče od naších dvou apartmánů a pustili se do vybalování.

Večer jsme si ještě zajeli na místní přírodní koupaliště Ritzensee. Přijeli jsme zhruba hodinu před zavíračkou, a tak byl celý areál víceméně prázdný. Já jsem byl trochu zklamaný z tohoto alpského „rybníku“, protože jsem očekával pěkné modré jezírko . Nakonec to tam bylo fajn, děcka se po celodenní jízdě v autě pořádně vyblbla a nám ostatním přišlo malé osvěžení taky vhod.

Neděle 21.7.2019 – soutěsky Seisenbergklamm a Worderkaserklamm

První den na dovolené a od rána pršelo! Já jsem to kolem desáté už nevydržel a šel jsem si zaběhat. Po obědě po shlédnutí předpovědi a radaru jsem pak zavelel, že se bez ohledu na déšť vyrazí do vyhlídnutých soutěsek s tím, že se počasí umoudří. A udělali jsme dobře .

V okolí Saalfeldenu jsou dvě známé soutěsky Seisenbergklamm a Worderkaserklamm. Obě dvě se nachází v údolí řeky Saalbach. Duo navíc doplňuje jeskyně Lamprechtshöhle (https://www.naturgewalten.at/)

Nejdříve jsme vyrazili do soutěsky Seisenbergklamm, která byla první po cestě ze Saalfeldenu. Počasí se nakonec umoudřilo – jakmile jsme vystoupil z auta, tak už nepršelo a cestou dolů začalo svítit i sluníčko. Zaparkovali na parkovišti u hlavní cesty, ale dá se zaparkovat hned u vstupu do soutěsky. Takto jsme alespoň neminuli krátkou stezku bosou nohou a pár vodních hrátek po cestě. Hned za vstupem do soutěsky se nachází náhon do místní fabriky a samozřejmě dřevěné chodníky a můstky. Nejlepší část se nachází až za polovinou stezky, kde je potok Weißbach v sevření vysokých skalních stěn. Nazpátek jsme šli po turistickém chodníku, který kopíroval silnici dolů do údolí. Samozřejmě jsme se museli stavit na zmíněném vodním hřišti – hlavně dřevěný vor slavil úspěch. My rodiče jsme zas tak odvázaní nebyli, navíc když Verča málem vypíchla Ondrovi oko.

Nás dospěláky (hlavně mě) honila mlsná, a tak jsme se koukali, kde na chvíli sednout a dát si něco dobrého. Na výběr moc nebylo, ale to vůbec nevadilo, protože jsme narazili na super krámek s místními specialitami a kavárnu v jednom – Oafoch Guat. Děti daly zmrzku a my ostatní kafe. Já jsem se s Ivou odvážil a dali jsme si strašně dobrý koláč, prý i s bramborami. Moc se nám tam líbilo.

Jeskyni Lamprechtshöhle jsme vynechali a zamířili rovnou k druhé soutěsce Worderkaserklamm. Vzhledem k pozdním hodinám jsme si to jako mástňáci zamířili rovnou na parkoviště ke vstupu. Původně jsem chtěl jít část pěšky, protože cestu od hlavní silnice nahoru lemovaly dětské průlezky a hřiště. Před vstupem se nachází pěkná restaurace se zahrádkou Vorderkaser. Bylo by pěkné si tam sednout na pivko a nechat děti hrát na hřišti, ale realita byla jiná. Děti objevily místní potok a šup do něj . Voda v něm byla sice studená jako „pr..se“, ale to těm malým otužilcům vůbec nevadilo. Nejlepší byl Jožin, který se v potoku rochnil, jako by to byl nějaký termální pramen. Když už nám přišlo, že musí být všichni promrzlí až na kost (soudě podle naších studených nohou, které jsme byli schopni jen na pár sekund strčit do vody), tak jsme nekompromisně zaveleli ven z vody a vyrazili do soutěsky. Soutěska Worderkaserklamm je kratší a podle mě ne tak impozantní jako předchozí. Verča tam dostala panický strach s velkých balvanů, které zakleslé visely nad námi . Nó, co kdyby spadly? Cestou zpět jsme ještě zastavili u pár dětských hřišť a já z Vlastíkem jsme též skočili do vody.

Pondělí 22.7.2019 – Sinne-Erlebnispark a Großer Asitz

Na pondělí jsme si naplánovali výlet do údolí Leogangu a na vrchol Großer Asitz. Samotné chození po horách by naše malé ratolesti asi moc nebavilo, a tak jsme vždy vymysleli výlet s nějakým dětským hřištěm. V mezistanici lanovky Asitzbahn se nachází jedno přímo ukázkové s názvem Sinne-Erlebnispark. Jedná se o velké hřiště s poznáváním lidských smyslů a dále pak s různými vodními atrakcemi, kuličkovou dráhou a atrakcemi spojenými s poznáváním místního okolí a přírody. Nechyběly samozřejmě průlezky, houpačky apod. Kousek nad hřištěm se nachází nově vybudované jezírko s částí, kde se dají svlažit nohy. Kolem vody jsou lavičky a celkově to tam je pěkné s krásnými výhledy na kopce přes údolí. Naši malí experti samozřejmě skončili ve vodě a bylo těžké je z tama dostat. Druhou částí výletu byl výjezd lanovkou až na vrchol, a poté „krátká“ procházka po dětské stezce s hřišti. Nejzazším bodem byl kopec Schabergkogel a cestou zpět jsme prošli přes Großer Asitz. Na jeho vrcholu byly panoramatické obrázky okolích hor a super výhled.

Úterý 23.7.2019 – Montelino's adventure path

Dnešní den byl téměř kopií předchozího, až na to že jsme byli ve vedlejším údolí a lanovkou jsme vyjeli na vrchol Kohlmaiskopf. Hned u výstupu z lanovky začíná dětská stezka nazvaná Montelino's adventure path. Děti se na mnoha zastávkách zábavnou formou učí o místní přírodě, lese a zvířátkách v něm. Zpětně to hodnotím kladně, ale ten den bylo nepředstavitelné vedro. Část stezky se jde po široké kamenité cestě, na které to bylo jak ve výhni. Naštěstí jsme se zastavili v restauraci Panorama Alm, kde jsme dali pivko, sváču a nechali děti opět vyblbnout na hřišti a v malém jezírku. Na konci stezky se nachází vodní hřiště s názvem Montelino's Wasserspielplatz a též pěkná restaurace se zahrádkou Ederalm. Dali jsme další pivko a nějaké mlsky z místní kuchyně. Z dětí se mezitím stali vodníci a opálení špekáčci zároveň .

Počasí bylo ukázkové, možná až moc! V Saalbachu jsme chtěli jít na koupaliště Käpt'n Hook, ale bylo to tam hlava na hlavě, a tak jsme děti ztěžka přemluvili na jiné koupaliště v Saalfeldenu. Koupaliště Obsmarkt se nám moc líbilo. Je docela velké, s dětským brouzdalištěm, vířivkou, skluzavkou a skokánky do vody. Musím říct, že to bylo stokrát lepší než se mačkat v Saalbachu. Tedy až na to, že Ondru tam píchla do nohy včela a bylo doslova „po srandě“ .

Středa 24.7.2019 – autovýlet po Grossglockner Hochalpenstrasse

Dnes jsme si naplánovali výlet k Rakouské nejvyšší hoře Großglockner po známé alpské silnici Grossglockner Hochalpenstrasse. Vymyslel jsem i pěší túru ze sedla Hochtor na třítisícovku Spielman (3027 m). Nakonec to bylo všechno jinak, ale popořádku.

Vjezd na již zmíněnou vysokohorskou klikatici stojí 36€, což jsme byli ochotni investovat za změnu z běžného chození po horách. Cesta byla super – tak jsem se snad ještě volantem nenakroutil . Počasí s modrou oblohou přálo krásným výhledům na okolní vysoké kopce a na projeté a budoucí serpentiny. Než jsme dojeli na sedlo Hochtor tak jsme se stavili na výběžku Edelweißspitze s výhledy na zatáčky. U Hochtoru jsme se sbalili na túru, nechali auto před tunelem a vyrazili. Náš výlet však neměl dlouhého trvání, protože si Ondra začal stěžovat na bolavou nohu, která se pěkně nafoukla po včerejší včeličce. No nic naplat, snědli jsme na úbočí nad parkovištěm lepeňáky a otočili jsme se na krátkou zpáteční cestu k autu.

Vzhledem k tomu, že jsme měli spoustu času, tak jsme si zajeli i k vyhlídce Kaiser Franz-Josef Höhe, která leží přímo pod Großglocknerem. Chvíli jsme hledali parkování, protože tam bylo opravdu narváno, ale nakonec se podařilo. Šli jsme poté pešky kolem restaurace Kaiser Franz-Josef Haus, kde jsme dali pivko a nanuky. Zašli jsme si do Swarovski-Beobachtungswarte a malé kolečko zakončili právě přes obrovský parkovací dům s památníkem Kaiser Franz-Josef Höhe. Viděli jsme i sviště . Celá silnice, a hlavně vyhlídka císaře Františka Josefa je totální masovka. Během celé cesty jsme nastoupali/sestoupali zhruba 2 výškové kilometry .

Cestou zpět jsme se stavili ještě na pláži Thumersbach u Zellerského jezera. Vlastík s Ivou a dětmi tam byli celý den, protože jim se na silnici do hor nechtělo. My jsme nejdříve dali typický plážový oběd v podobě smažených blafů (také jsem to pěkně schytal) a poté se vrhli do vody. Kromě koupání v jezeře, které mělo tak akorát studenou vodu, tam bylo i venkovní koupaliště, které mělo příjemně teplou vodu.

Čtvrtek 25.7.2019

Ve čtvrtek jsme si naplánovali zase hory a opět v údolí Saalbachu. Auty jsme dojeli na parkoviště přímo pod lanovkou Schattberg X-press na Schattberg. Původně jsme měli v plánu dojít až na Hochkogel, ale s Jožinem to bylo moc. Takže jsme obešli Mittelgipfel, chvíli se vyblbli na sněhu v sedle pod ním a pokračovali na Stemmerkogel. Tento vrchol tak akorát stačil pro všechny zúčastněné děti, takže jsme se domluvili na občerstvení v horské chalupě Hacklbergalm. Já, aby mi to nepřišlo líto, tak jsem se oddělil a vyběhl si na Saalbachkogel, a poté seběhl do téže restaurace.

Poté jsme špekulovali, jestli jít nahoru na Schattberg West nebo dolů na mezistanici lanovky Westgipfelbahn. Zvítězila samozřejmě druhá varianta. Cesta vedla na pohodu dolů a kopírovala sjezdovou trať pro bikery, tak jsme se měli alespoň na co koukat. Lanovkou jsme byli za pár minut nahoře. Hned pod výstupem z lanovky se nachází další horská chalupa Westgipfelhütte, kde měli malé dětské hřiště a pár králíků. Z tama jsem se vyšli na protější Mittelgipfel a po jeho slezení se dostali zpět k ranní lanovce. Kousek pod lanovkou se nachází nové dětské hřiště, které jsme ráno dětem slíbili . Na zpáteční cestě jsme ještě museli splnit další slib, který jsme dali dětem při prvním průjezdu údolím. Z vesnice Jausern do Saalbachu je vytvořená tzv. Motoriekweg stezka, která nabízí 24 zastavení s různými atrakcemi na zlepšení síly a pohybových dovedností. Stezka asi není původně určena pro děti, ale naše ratolesti se na ní perfektně vyblbly i my jsme si užili své. Stezku opravdu doporučujeme.

Pátek 26.7.2019 – stezka v korunách stromů

Poslední den jsme skončili opět v Saalbachu a tentokrát úplně na konci. Zaparkovali jsme v Lengau a pěšky se vydali k známému visutému mostu Golden Gate Brücke der Alpen spojenému se stezkou v korunách stromů Baumzipfelweg. U vstupu jsme dostali všichni zelenou čepku Baumzipfelmütze, tak abychom splynuli s lesem a nerušili zvířátka a asi i pro pobavení všech ostatních . Stezka a most jsou impozantní, škoda jen, že všechny cedule byly jen v němčině. Navíc mi začínají připadat všechny podobné atrakce jen obrovským lákadlem na turisty.

Kromě výše zmíněné stezky korunami stromů a mostu se v údolí nachází velké lanové centrum Hochseilpark Saalbach, které nabízí lanové dráhy různých obtížností. V údolí pod ním se nachází trampolínové centrum se skluzavkami do velkých nafukovacích polštářů. Tyto atrakce však nebyly pro tak malé děti, a tak jsme trochu popošli nahoru kolem potoka Saalach, kde se nachází Schnitza’s Holzpark a Teufelswasser vodní hřiště. Našli jsme si místo kousek pod stromy a nechali děti rochnit ve vodě. Mě úplně fascinovala místní kráva, které se očividně také líbilo v ďábelsky studené vodě, a ochlazovala se v nejvyšším jezírku. Poté tato voda z „kraví“ hygieny tekla dolů hřištěm, kde se rochnily všechny děti . Nikdo nic neříkal, tak jsem asi trochu citlivka.

Po návratu do penzionu si naše rodinka zajela ještě na bazén Sommerstein do Maria Alm am Steinernen Meer. Bylo to tam fajn – menší než Obstmarkt, ale pěkné.

Sobota 27.7.2019

Ráno jsme se sbalili a vyrazili zpět na Moravu.

Ubytování

Jak už jsem zmínil, tak jsme bydleli v penzionu Mosshamhof. Každá rodinka měla svůj apartmán v patře typického rakouského farmářského domu. První den jsme trochu ohrnovali nos nad vůní farmy, protože hned vedle měli ustájené krávy. Navíc jsme museli zavírat dveře, protože tam bylo plno much. Ale až na tyto maličkosti se nám tam moc líbilo. U baráku bylo malé dětské hřiště a králíkárna se dvěma králíkama. Nám dospělákům naprosto vyhovovala terasa podél celého baráku, kde jsme každý den večer vysedávali. Prostě fajn ubytování. Iva se zmínila, že ji přišlo líto, že neumí německy, protože místní děda si s námi pořád chtěl povídat a my jsme mu vůbec nerozuměli.

Lanovky

Holky docela dlouho spekulovaly, jak nakoupit lístky na lanovky, které jsou docela drahé. V Saalbachu a okolních vesnicích poskytují různé Joker card a další podobné slevové karty, které nabízí lanovky zcela zdarma nebo s velkou slevou. Některé se dostávají přímo od poskytovatele ubytování. Náš penzion však žádnou speciální nabídku neměl, i když to prezentoval na stránkách (později nám bylo vysvětleno, že zaprvé jsme ubytování koupili přes booking.com, kde nabídka nebyla, a za druhé, že stránky jsou stejně staré a nabídka platila do minulého roku).

Nakonec jsme vybrali tzv. Hiking card vhodnou jen na lanovky, nabízející tři dny neomezeného „lanovkování“ během šesti dnů. Nabídku jsme našli v brožuře „Home of Lässig“:

Unlimited use of all cable cars in Saalbach Hinterglemm, Leogang and Fieberbrunn which are in operation.

3 in 6 Tagen
* Erwachsene: 48 €
* Kinder (2004–2013): 24 €

Výběr dnů v „Hiking card“ je samozřejmě větší, ale výše popsaná nám vyhovovala nejvíc. Karty jako „Joker card“ nabízí i další atrakce zdarma, takže je poté vhodné porovnat, která karta poskytně nevíce užitku za méně peněz.

Závěr

Týden v Alpách se nám vydařil. Jen první den s deštivým dopolednem byl trochu výjimkou, jinak jsme měli pěkné slunečné počasí. Měli jsme i trochu štěstí, protože týden nato tam byla nějaká příšerná bouřka.

Já musím jen poznamenat můj osobní názor, že minulý rok se mi hory ve Schladmingu líbily více. Tady byly kopce moc ploché s málo stromy a skály s pěknými chodníčky byly pro naše prťata zase moc vysoko nebo daleko.